Z Lysej Poľany přes Morskie Oko do doliny Pięciu Stawów Polskich (Polské Tatry, Polsko)

Myšlenka navštívit největší tatranská jezera, ležící právě v polské části Vysokých Tatier, se vynořila při plánování programu týdenního pobytu v Belianských Tatrách (Ždiar) během posledního říjnového týdne roku 2022. A vzhledem k tomu, že panovalo přímo čítankové pozdní babí léto (jaké snad nepamatujeme), realizovaný záměr se ukázal jako skvělá volba.

Ždiar – Lysá Poľana – Palenica Białczańska – Morskie Oko – Opalony Wierch – Wielki Staw Polski – Dolina Roztoki – Palenica Białczańska – Lysá Poľana – Ždiar

Návštěva samotného největšího jezera celých Tatier – Mořského oka (Morskie Oko) by však byla pro ty, kdo se do nejmenších světových velehor nepřijeli pouze poflakovat v pantoflích asfaltovou silnicí, docela nuda.

Pak nezbývá nic jiného, než asfaltku co nejdříve opustit a skutečným horským chodníkem se protáhnout do míst, kde si člověk opravdu připadá jako na vysokohorském treku.

Odpoutat se od pouťové atrakce – Mořského oka a vydat se do překrásné Doliny Pięciu Stawów Polskich, představuje opravdu nádherný zážitek. Ale postupně.

Ždiar – Lysá Poľana – Palenica Białczańska – Morskie Oko

Tento úsek si můžeme představit jako celek, protože z asfaltu neuhnete ani o pověstnou píď. Ze Ždiaru vyrážíme autem asi v 7:30 přes Tatranskou Javorinu do Lysej Poľany, kde překračujeme slovensko-polskou státní hranici a pokračujeme 1,5 km na obrovské placené parkoviště Palenica Białczańska. V osm hodin ráno je již docela zaplněné, a to je všední den na konci října!

Po zaplacení vstupu na území polského Tatranského národního parku (Tatrzańsky Park Narodowy) se vydáváme po klasické asfaltové silnici (červeně značené a pojmenované „Droga Oswalda Balzera“) na dvouapůlhodinovou (8,1 km) nudnou cestu k Morskiemu Oku.

(Pozn.: Kdo znáte Šumavu a pohybovali jste se zhruba stejně dlouhým asfaltovým úsekem z Modravy na Březník, pak se nabízí podobnost jen s tím rozdílem, že asfaltka k Mořskému oku je asi třikrát širší. V době návštěvnické špičky pak snese srovnání s Václavákem.)

Chcete-li ušetřit nohy, můžete využít služeb tradičních a oblíbených koňských povozů. Ty na tomto úseku jezdí tam a zpátky po celý den. My šli po svých a tiše záviděli těm, kdo si užívali pěšího chodníku divočinou na druhém (slovenském) břehu horské říčky Biela voda. Nádhernou Bielovodskou dolinou se ovšem k Mořskému oku nedostanete.

Po necelé hodince (3 km) chůze přicházíme k působivým peřejím na horské říčce Roztoka (vytéká z jezera Wielki Staw Polski) – Wodogrzmoty Mickiewicza. Pokračujeme dál lesem po červené asfaltce a v závěrečném úseku se nám začínají objevovat Mengusovské štíty bdící nad Mořským okem.

Morskie oko – Świstowe Siodło – Świstowa Czuba – Przedni, Mały a Wielki Staw Polski

Na největším tatranském plesu je živo, schází už jen lodičky. Na severním břehu stojí chata Schronisko PTTK Morskie Oko, z jihu jezero střeží štíty kolem Rysů (2503 m – nejvyšší hora polské části Tatier) a Mengusovských štítů. Na pobřežních kamenech sedí dvojice strážců přírody, kteří neumí ani pozdravit.

Krásné scenérie štítů s jezerem se v tuto roční dobu bohužel nedají slušně nafotit, protože podstatná část motivu je ve stínu a proti nízkému slunci.

Kdo neplánuje další trasu, může si Mořské oko po červeném chodníku obejít kolem dokola, popřípadě si dojít ještě k dalšímu, výše položenému plesu – Czarny Staw pod Rysami (třetí největší jezero v Tatrách). Červená pak pokračuje dál až na Rysy.

Dny jsou krátké a rádi bychom v rámci omezených časových možností stihli co nejvíce. Po prohlídce Mořského oka zpod chaty se vracíme zpátky po červené asfaltce, a po 300 metrech z ní konečně odbočujeme na modře značený vysokohorský chodník.

Tato stezka, obcházející severovýchodní svah hory Opalony Wierch (2115 m), nás přivede až do nádherné monumentální Doliny pěti polských jezer (Dolina Pięciu Stawów Polskich). Přímo k druhému největšímu jezeru v Tatrách – Wielki Staw Polski. A tato cesta už je „iné kafe”.

Modrá stezka je dlouhá 4,2 km (cca 2:45h) a z toho první tři kiláky si poctivě vystoupáte (převýšení asi 450 m). Po krátkém čase, přibližně od Bílého žlabu (Biały Żleb) se začínají otevírat opravdu parádní výhledy na Belianské Tatry a hradby hor a štítů lemujících Bielovodskou a Javorovou dolinu.

Táhlé stoupání končí v Świstowem Siodłe, ležícím v nadmořské výšce 1870 metrů, což představuje nejvyšší bod dnešního kruhu. Na severozápadě se vynořuje hrozivá skalní hradba hřebene Wołoszyn.

Na něj dále k západu navazuje na dosah ruky vzdálená dechberoucí koruna hor, přes kterou v úseku od sedla Zawrat (2159m) po Kryżne (2112m) vede nejtěžší pěší trasa v celých Tatrách, legendární Orlí stezka – Orla Perć.

Těsně pod vrcholem mohutného skalního výběžku hory Świstowa Czuba (1763m) se chodník stáčí prudce doleva na jihozápad a náš pohled se natrvalo upírá do úchvatné Doliny Pięciu Stawów Polskich.

Pohledu vévodí hladiny dvou jezer – Przedni a Wielki Staw Polski, vpravo od nich nepřestává udivovat hradba hor Orlí stezky a širokou jezerní pánev uzavírá od západu k jihu výhled na hraniční hřeben Vysokých Tatier.

Wielki Staw Polski – vodopád Siklawa – Dolina Roztoki – Wodogrzmoty Mickiewicza – Palenica Białczańska

Je tu nádherně! Škoda, že se den krátí, a tak po krátké přestávce na svačinu u turistické chaty Schronisko PTTK w Dolinie Pięcu Stawów Polskich na břehu Przedniho Stawu Polskieho, pokračujeme po modré kolem jezírka Mały Staw Polski k Wielkiemu Stawu Polskiemu (15 min).

V místě, kde z druhého největšího tatranského plesa vytéká horská říčka Roztoka, se u turistického rozcestníku vydáváme po zelené pěšině na zpáteční cestu k peřejím Wodogrzmoty Mickiewicza.

Trasa je dlouhá asi 4,8 km a chůze s klesáním cca 550 metrů po ní trvá necelé dvě hodinky. Již asi po 200 metrech přicházíme k působivému vodopádu Siklawa. Nádherná podívaná alpského střihu.

Dvou až tříramenný vodopád padá z prahu Stawiarské stěny se sklonem 35 stupňů. S délkou 64 až 70 metrů se jedná o největší vodopád v Tatrách. Nikoliv však nejvyšší, prvenství patří Kmeťovu vodopádu v Kôprovej dolině.

Dolinou Roztoki pokračujeme dál zeleně značenou stezkou, zpočátku prudším klesáním, jež ve druhé půli pozvolna přechází v mírnější. Kamenitý chodník v dolní části vystřídá příjemná lesní pěšina.

Na rozcestí Wodogrzmoty Mickiewicza se napojujeme na červenou asfaltku známou z ranní cesty k Mořskému oku. Odtud se vydáváme zpět na parkoviště v Palenici Białczańske, kam přicházíme za necelou hodinku (3 km).

Délka trasy

Délka celé trasy: 21 km, čas chůze: cca 7:15h

Vypadá to, že v Polsku při uvádění informací o čase přechodu jednotlivých úseků berou ohled na většinové „normální“ návštěvníky, kteří nepřišli do hor pořádat chodecké závody.

Na Slovensku se ve většině případů jedná o naprosto „šibeniční“ údaje, jež je potřeba brát se značnou rezervou. My se nijak nehoníme, spoustu času věnujeme poznávání, výhledům a fotografování. Do časových údajů v polské části Tatier jsme se s naším tempem v pohodě vešli.

Podrobnosti a další zajímavosti

Nejnižší bod trasy: Palenica Białczańska (PL) – 984 m n. m.
Nejvyšší bod trasy: Świstowe Siodło (PL) – 1870 m n. m.

Navštívená jezera (plesa):

Morskie oko (1395 m)  – největší jezero celých Tatier (34,93 ha, hloubka: 50,8m).
Przedni Staw Polski (1668 m) – desáté největší jezero Tatier (7,71 ha, hloubka: 34,6 m).
Mały Staw Polski (1668 m) – 0,181 ha, hloubka: 2,1 m.
Wielki Staw Polski (1665 m) – druhé největší jezero Tatier (34,35 ha, hloubka: 79,3 m).

Dostupnost, doprava, poplatky, dobré rady

Parkoviště v Palenici Białczańske je posledním místem, kde je možné zaparkovat dopravní prostředek, dále k Mořskému oku mohou vozidla pouze s povolením. Po celý den je možné na této trase využít placených koňských povozů.

Autobusy ze Slovenska končí v Lysej Poľane, dále se musí pěšky nebo využít autobusových spojů polských.

Možné je dostat se na místo samozřejmě také z polské strany přes Zakopane. Kdo plánuje využívat polské hromadné dopravy, musí počítat s menší četností spojů než na Slovensku.

Před cestou do Polska se doporučuje vyměnit si dostatečné množství peněz na polskou měnu v hotovosti (1 PLN/zlotý = cca 5,20 CZK/Kč). Většinou není možné platit kartami a eurem. Síť bankomatů je v polských podtatranských destinacích velice skromná.

Konkrétně v Palenici Białczańske je možnost platit parkovné i vstup do národního parku kartou, popřípadě si tyto poplatky zaplatit dopředu přes internet. V říjnu 2022 byly ceny:
parkovné osobní auto: 36 zlotých, cca 190 Kč
vstup do TANAPu, dospělý: 8 zlotých, cca 45 Kč

Cenu koňského povozu jsme ten den nezjišťovali, ale pohybuje se kolem 50 zlotých na osobu, tedy cca 300 Kč a platí se pouze v hotovosti!

Text a foto: Radek DAVID