Tatranské dřevěné kostely (Tatry, Slovensko)

Najdete je na úseku mezi Starým Smokovcem a Tatranskou Javorinou. Nemusíte nikam odbočovat ani je složitě hledat. Tři z nich stojí v tatranských osadách ležících podél hlavní silnice č. 537, čtvrtý pak u polských hranic 11 km za obcí Ždiar.

Při našich cestách, mimo jiné, docela podrobně mapujeme dřevěné stavby kostelů, kaplí a zvonic. Zejména na Slovensku, kde je řada z nich dokonce zařazena na Seznamu UNESCO, a také v Moravskoslezských Beskydech. Čtyři tatranské kostelíky tvoří samostatnou, velice zajímavou a svéráznou skupinku.

Stavby kostelů ve Starém Smokovci a Tatranské Kotlině byly inspirovány švýcarským vzorem hrázděných či trámových staveb. Tato horská architektura byla ve své době velice populární.

Využívala se zejména u staveb objektů lesních správ, horských chat, hotelů, lázní, nádražních budov. Označovala se jako „tyrolský styl“.

Právě na Slovensku, na rozdíl od alpských zemí, se hrázděná architektura uchytila také u staveb tatranských kostelů.

Starý Smokovec

Římskokatolický kostel Nepoškvrneného Počatia Panny Márie stojí v severní části obce. V roce 1888 jej, podle projektu architekta Gedeona Majunkeho⁽¹⁾, postavili místní tesařští mistři a v srpnu téhož roku byl spišským biskupem zasvěcen sv. Anně.

Podnět ke stavbě architektonicky velice působivého objektu, vycházejícího z tradic gotického stavitelství, dala arcikněžna Klotilda Habsburská. Osobitým prvkem interiéru je strop s pohledovým využitím konstrukce střechy, inspirovaný anglickými středověkými formami.

Mobiliář kostela je zhotoven v duchu neogotického uměleckého projevu. Autorem je kežmarský stolař a řezbář Adolf Weisz. Původní vitráže byly v 70. letech 20. století doplněné o nové, a to podle návrhů akademického malíře Vincenta Hložníka, jeho manželky a dcery.

V současné době, i když to tak na první pohled nevypadá (viz. foto), je kostel v poměrně neutěšeném stavu. Na jeho celkovou opravu, plánovanou v roce 2024, probíhá veřejná sbírka. Na rozdíl od nevkusných moderních mastňáckých hotelových novostaveb v jeho blízkosti, na které je tradičně peněz dost.

Dolný Smokovec

Jen o 2,5 km jihovýchodně od Starého Smokovce leží osada Dolný Smokovec. Zde byl v roce 1895 postaven římskokatolický kostel Najsvätejšieho Spasiteľa, sloužící především tehdejším potřebám lázeňských hostů a turistů.

Autorem projektu je opět architekt Majunke. Kostel byl dne 26. června 1895 původně zasvěcen uherským králům sv. Štefanovi a Ladislavu. Kolem roku 1930 se jeho zasvěcení změnilo na současné Najsvätejšieho Spasiteľa (sv. Salvátora). Na realizaci vybudování svatostánku má výraznou zásluhu arcivévodkyně Izabela Habsburská.

Nejedná se o hrázděnou stavbu, ale o tradiční srubovou. Netradičním je prostorové řešení. Na vysoké kamenné podezdívce stojí náznak trojlodního chrámu. Boční lodě se přitom zvedají nad okolní terén.

V předsazené věži se nachází zvony. Věžní zvuková okna mají neobvyklý tvar mužských polopostav v klobouku. Schody do kostela jsou vyrobeny z travertinových desek.

Tatranská Kotlina

Vydáme se dále na východ. Po 16 km jízdy leží (již při silnici č. 66) osada Tatranská Kotlina. Mnozí ji znají jako vstupní bránu do Belianskej jaskyne. Uschován v borovém hájku tu stojí krásný hrázděný římskokatolický kostelík Nanebovzatia Panny Márie.

V letech 1890 – 1891 jej, při rozcestí na obec Lendak, postavil levočský architekt a stavitel Anton Müller. Pozemky mu za tímto účelem poskytl slezský kníže Hohenlohe, jenž – ač sám nekatolík – vzorně pečoval o duchovní život obyvatel svého rozsáhlého panství v Belianských Tatrách.

Jednoduché architektuře kostelíku dominuje netradiční tvar střechy s otevřenou zvoničkou. Rovněž tak neogotické řešení řezbářských detailů. Na několika dřevěných prvcích konstrukce si můžete všimnout detailu v podobě vyřezávaného květu plesnivce alpského.

Tento typický tatranský motiv nese také neogotický oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorem je budapešťský malíř K. Jakobey.

Tatranská Javorina

Po silnici č. 66 pokračujeme dál přes Ždiar na samotnou slovensko-polskou hranici, kde v areálu hřbitova nad osadou Tatranská Javorina stojí ze všech čtyř tatranských kostelů nejpůsobivěji situovaný římskokatolický kostel sv. Anny.

Na místě původní kapličky sv. Anny jej nechal v letech 1899 – 1903 postavit tehdejší vlastník Tatranské Javoriny gróf Christian Kraft von Hohenlohe. Ač sám evangelík, věnoval kostel svým převážně římskokatolickým věřícím obyvatelům.

Nový svatostánek byl zasvěcen sv. Anně, patronce horníků, chudobných a těžce pracujících. Zasvěcení mělo zřejmě souvislost s těžbou mědi v nedaleké dolině Zadné Meďodoly, do které je dnešní obec výchozím místem.

Srubový kostel navrhl opět architekt Gedeon Majunke. Jako milovník skandinávských modelů sakrálních staveb umístil na střeše kostela prvky s detaily vikingských dračích hlav.

Náznak trojlodního chrámu ukončuje polygonní svatyně. Štíhlou dominantní věž doplňuje vstupní portál s vyřezávanými sloupky a vnější kryté schodiště s bočními rameny.

Vnitřní prostor vyniká jednoduchostí a skromností. Středobodem je centrální vitráž s vyobrazením patronky kostela sv. Anny. Na hřbitově nedaleko kostela má skromný hrob samotný gróf Hohenlohe. Najdeme tu také místo posledního odpočinku „malíře Vysokých Tatier“, rodáka z Uhříněvsi, akademického malíře Jaroslava Votruby⁽²⁾ a jeho manželky.

Kostelík v Tatranské Javorině má přímo romantickou polohu. Působivou krásu dřevěné sakrální architektury doplňuje přírodní kulisa štítů Východních Tater na čele s Ľadovým štítom – třetí nejvyšší horu celých Tater (viz. úvodní fotografie, štít těsně vlevo od věže kostela).

Text a foto: Radek DAVID

1) Gedeon Wilhelm Majunke  (9. 5. 1854, Spišská Sobota, Slovensko – 10. 4. 1921, Spišská Sobota).
Slovenský architekt, představitel architektury na přelomu 19. a 20. století, s převahou neoklasicismu, neorenesance a secese. Měl přezdívku „architekt Vysokých Tatier“.
Otec Áron byl obchodník, matka Jana, rozená Knizner. Jeho předkové pocházeli z Itálie, manželka Alice ze zámožné německé protestantské rodiny Hergesselových.
Po ukončení studia na Štátnej hlavnej reálnej škole v Košiciach absolvoval studium ve Vídni, a to na Vysoké škole technické a zároveň na Hansenově mistrovské umělecké škole. I když mu ve Vídni nabízeli místo pedagoga, vrátil se domů na Slovensko. Společně s manželkou je pochován na hřbitově v rodné Spišské Sobotě.
Z jeho tvorby: projektoval hrázděné a srubové stavby pro Dolný Smokovec, mnohé školské, administrativní budovy, rodinné domy a vily na Spiši. Restauroval několik spišských zámků. Podle jeho návrhů vznikaly mnohé náhrobky, zahrady a parky. Nejvíce životní energie věnoval Vysokým Tatrám. Své bohaté poznatky ztvárnil v projektech chat, lázeňských domů, pohostinských zařízení, romanticky působících kostelíků. Podílel se také na stavbě Téryho chaty.

2) Jaroslav Votruba, akademický malíř a grafik (10. 4. 1889, Uhříněves – 21. 7. 1971, Kežmarok, Slovensko).
Nejstarší syn manželů Vincence a Heleny (roz. Lukeslové). Studoval na císařsko-královské umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jakuba Schikanedra. Působil jako středoškolský učitel kreslení v Olomouci, Brně a Prostějově. Od roku 1919 v Bratislavě, kde se natrvalo usadil. S manželkou Marií Zádrapovou měl dvě dcery. Zemřel v kežmarské nemocnici, a je pohřben v Tatranské Javorině.

Tvorba: před rokem 1918 se věnoval převážně dřevorytům, exlibris a novoročenkám. Od roku 1911 svá díla pravidelně vystavoval. Po přestěhování na Slovensko maluje Malé Karpaty a pak se již zaměřuje výhradně na tvorbu z oblasti Vysokých Tater. Hlavními technikami je olejomalba a tempery, ovlivněná impresionismem.
Stál u zrodu Umeleckej besedy slovenskej a Spolku Slovenských umelcov. Byl také členem několika uměleckých spolků na Moravě. Jeho poslední organizační aktivitou byla výstava slovenského umění v New Yorku v roce 1938. Kromě krajinářské malby a grafiky ztvárnil také lidovou architekturu Oravy a Spiše.

Miloš Dudáš, Alexander Jiroušek – Drevené kostoly, chrámy, zvonice na Slovensku
Obsáhlá publikace, kompletně popisující dřevěné sakrální stavby se statutem kulturních památek na území Slovenska. Obsahuje velké množství barevných fotografií a popisů jednotlivých staveb, včetně mapy s jejich lokací. Druhé doplněné vydání z roku 2013 zakoupeno v prodejně baziliky sv. Jakuba v Levoči.

Jiří Langer, Karel Kuča – Dřevěné kostely a zvonice v Evropě
Monumentální dílo současných špiček v oboru historické a lidové architektury u nás. Dvoudílná publikace (každý díl cca 500 stran) se stovkami fotografií a kreseb, plánků dřevěné sakrální architektury v Evropě. Publikace z roku 2009 byla nominována na cenu Magnesia Litera 2010. V roce 2011 dílo získalo významné mezinárodní ocenění Europa Nostra. Více o Jiřím Langerovi zde…