Gánovské travertíny (Slovensko)

Slovensko patří mezi světové travertinové⁽¹⁾ velmoci, dá-li se to tak říct. Travertinové lokality jsou součástí přírodního bohatství této země. Patří k nim i Gánovce, ležící ve Spišské kotlině na úpatí Vysokých Tater. Oproti ostatním má tato obec jeden velký bonus; Byly zde nalezeny důkazy po osídlení neandertálským⁽²⁾ člověkem před 100 až 120 tisíci lety. Nález výlitku mozkovny neandertálce patří mezi objevy světového významu.

Kráter tichej smrti

Název pro odstavec věnovaný gánovskému nálezu, jsem si vypůjčil právě z knihy Pavla Dvořáka⁽³⁾. Přestože v mapách najdeme území dnes již v centru obce označené statutem národní přírodní památky – Gánovské travertíny, jeho mimořádný význam je především archeologický.

Z původní, 20 metrů vysoké travertinové kupy o rozloze základny přibližně 200 čtverečních metrů, zbyla jen troska. Zbytek kupy i s okolím byl zničený lomem, v němž se těžil právě onen překrásný, mramoru podobný, kámen – travertin.

Kopec se nazýval Hrádok a na jeho vrcholu stávalo pravěké hradiště. V době založení lomu, někdy na konci 18. století, z kupy vytékal pramen vody pojmenovaný Jedová studnička.

„Nález tento stane se jistě předmětem bádání světových učenců a bude se řadit vždy k nejvzácnějším nálezům tohoto druhu z celého světa vůbec.“

Jaroslav Petrbok

Nález mozkovny neandertálce

V roce 1926 cikánský střelmistr gánovského lomu Koloman Koki sekáčem rozštípl balvan a spatřil kamennou vypuklinu. Ihned věděl, že se jedná o mozek, našel jich tu v minulosti několik, nepatřily ale člověku.

V lomu se nacházelo velké množství zkamenělin, které od zdejších dělníků vykupovali jak badatelé, tak jejich sběrači. Koki z neznalosti odstranil z nálezu zkamenělou lebeční kost a zůstal jen travertinový výlitek mozkovny.

Ten od něj zakoupil český archeolog a paleontolog Jaroslav Petrbok⁽⁴⁾, který často do lokality jezdil bádat, objevovat a příležitostně také kupoval zdejší nálezy. Byl první, kdo vyjádřil přesvědčení – později prokázané mnoha výzkumy – že se jedná o mozek pravěkého člověka.

Nález věnoval Národnímu muzeu v Praze, kde je uložen v trezoru. Petrbok se také dožadoval zastavení těžby v gánovskému lomu a vybudování důstojného archeologického stánku. Marně. Lom se vytěžil a zbylý kráter po celá desetiletí sloužil jako nelegální smetiště.

„Českému národu odevzdávám v jeho kulturní pokladnici před přítomnými svědky endokranium neandertálce, kryté ještě několika lebečními kostmi z naleziště Hrádok u Popradu. Stratigraficky jsem určil stáří vrstvy, ve které byl nalezen, roku 1924, tedy o dva roky dříve, než byl nález sám.Tento originál nesmí nikdy opustit sbírky Národního muzea a veškerý výzkum se musí dít v jeho budově.“

Jaroslav Petrbok
při předávání nálezu (po jeho určení) řediteli Národního muzea v Praze dne 4.12.1957

Možný příběh vzniku výlitku mozku

Travertinové prameny obsahují velice kvalitní a dobrou vodu, někdy i teplou. Kráter s vodou se však může stát pastí („jedovou studničkou“). Z vody vychází oxid uhličitý, který je těžší než vzduch. Pokud má kráter vhodný tvar, plyn se v něm usazuje a vytvoří z něj nebezpečné místo.

To se patrně stalo osudným i našemu neandertálci. Naklonil se nad pramen, aby se napil a plyn jej udusil. Mozek se rozkládá podstatně rychleji než tělo, mění se na břečku, která z mozkovny vytéká do nejnižší polohy hlavy.

Do uvolněného prostoru natékala voda, lebku vymyla a začala v ní ukládat minerály, jež postupem času vyplnily prostor po mozku travertinem.

Gánovské slaniská – území evropského významu

V loukách, na jihovýchodním okraji Gánovců, se nachází území karpatských travertinových slanisek, jež vznikala v okolí pramenů silně mineralizovaných vod.

Na slaných plochách našly vhodné podmínky k životu různé slanomilné druhy vzácných rostlin, podobné těm, které se vyskytují na mořském pobřeží. Mnohé z nich jsou na hranici vyhynutí.

Na dvou místech byly provedeny vrty (ŠHG-1 a ŠHG-2), ze kterých vytéká minerální voda mimořádné kvality – Hozelčanka. Třetí jezírko je přírodní. O půl kilometru dál se nachází další pramen – Kvašnica.

K lokalitě se dostanete po ulici Gánovská kolem Obecního úřadu až na její konec, kde je malé parkoviště.

Text a foto: Radek DAVID

1) Travertin
Chemická usazená hornina vznikající ve sladkovodním prostředí na pevnině. Je tvořen malými zrnky uhličitanu vápenatého (kalcitu), může obsahovat jíl a klastický (sediment složený z úlomků hornin a minerálů, pocházejících ze zvětrávacích procesů) křemen.
Jedná se o světlou horninu bělavě žluté až nažloutlé barvy, podle příměsí je někdy zbarven až do červena. Dříve se používal jako stavební kámen (např. Koloseum v Římě), v současnosti (po vyleštění) je oblíbený jako velice dekorativní obkladový materiál (kliknutím oba detaily zvětšit).
Oblasti výskytu travertinu jsou vázány na prameny (převážně horké) vyvěrající z hlubinných zdrojů. Často vytváří celé lokality. Na snímku vpravo po úpravě leštěním.

2) Neandertálec
První předvěká forma člověka, jehož ostatky byly prvními prozkoumanými fosíliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky. Název této vývojové větve je odvozen od lokality v údolí řeky Düssel jménem Neandertal nedaleko Düsseldorfu v Německu, kde byly roku 1856 nalezeny kosterní pozůstatky. Ovšem první lebky neandertálců byly objeveny již v roce 1829 v belgické lokalitě Engis a roku 1848 ve Forbesově lomu v Gibraltaru.
První předkové neandertálců pochází pravděpodobně z Afriky z doby před 800 000 lety, jež se postupně dostali na evropský kontinent. Ve své typické podobě se neadertálci vynořují – po několika dalších vývojových stupních – na konci rissko-saalského glaciálu (doby ledové) zhruba před 130 000 lety.
Na českém území dokládá výskyt neandertálců objev čelisti v jeskyni Šipka ve Štramberku na Novojičínsku, na Slovensku pak nález výlitku mozku v lokalitě Hrádok v Gánovcích u Popradu.
Neandertálci již vykazovali zručnost podobnou člověku moderní doby, používali nástroje, vyráběli různé přípravky (lepidla, provázky apod.), stavěli si přístřešky, malovali, dokonce si čistili zuby a k dorozumívání zřejmě již používali jazyk. Měli vyvinuté poměrně silné citové vazby (k dětem, ženám), ovšem je doložen také kanibalismus. Potrava obsahovala hlavně maso z velkých zvířat, mořských živočichů a ptáků. Nejnovější studie dokazují, že si jídlo zpestřovali vařenou rostlinnou stravou, která někdy i převažovala.
Neandertálci na našem území vymírají (mizí) zhruba před 32 000 – 34 000 lety. Na způsob či příčiny zániku existuje mnoho teorií. Jedna z nich – změna klimatu, byla mnohaoborovým výzkumem v roce 2020 vyloučena.

3) Pavel Dvořák (13. 5. 1937, Praha – 21. 12. 2018, Bratislava)
Historik, prozaik, publicista, autor literatury faktu, scénárista. Významně popularizoval slovenskou historii. Jeho otec František byl technikem ve Škodových závodech, matka Marta herečkou plzeňského divadla. V roce 1940 se rodina přestěhovala do Bratislavy. Žil v Budmericiach.
Na Slovensku vyrůstal a také vystudoval historii na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Pracoval jako redaktor (Práca, Výber, Opus…aj.), působil v Historickom ústave SAV a v Archeologickom ústave v Nitre.
Patří k nejvýznamnějším autorům formujícím žánr literatury faktu na Slovensku. Napsal více jak 20 knih, publikoval nespočet článků a natočil množství televizních a rozhlasových pořadů. V 90. letech se proslavil televizním dokumentárním seriálem Stopy dávnej minulosti a ve svém vlastním nakladatelství RAK vydal také stejnojmennou desetisvazkovou řadu knih. Společně s fotografem Karolom Kálayom je autorem reprezentativní knihy Krvavá grófka: Alžbeta Báthoryová, fakta a výmysly, za kterou dostal jednu ze svých tří Cen Egona Erwina Kische.

4) Jaroslav Petrbok (25. 10. 1881, Praha – 14. 12. 1960, Praha)
Český paleontolog, archeolog, speleolog, botanik a spisovatel, neměl však vysokoškolské vzdělání. Maturoval v roce 1902 na učitelském ústavu v Praze. Vlastní pílí se vypracoval na zcela originální osobnost (selfmademana) české přírodovědy.
K akademicky vzdělaným vědcům pociťoval spíše odpor: „Vůl začíná od doktora“, říkával. Výrazem jeho osobitého uznání bylo: „To nebyl vědec, co nerozezná kravský enóno od kopretiny“. Místo ponožek si do masivních šněrovacích bot balil nohy do novinového papíru a přes záda nosíval pytel.
Nesnášel autority, systém a kázeň. Hodně cestoval (Bulharsko, Palestina), externě spolupracoval s Národním muzeem v Praze, přátelil se s Jaroslavem Haškem a Frantou Sauerem. Zabýval se výzkumy jeskyní v Českém a Moravském krasu, mozkovnou neandertálce z Gánovců… aj. Byl propagátorem zdravého životního stylu. Měl přezdívku „Dědek“.
Sepsal několik stovek odborných článků a knih o třetihorách a čtvrtohorách. Jako botanik napsal knihu pro děti „Poznáš je, když kvetou?“ a „Rostliny“ s ilustracemi Karla Svolinského.