Zámky krále Ludvíka II. Bavorského: Neuschwanstein, navždy nedokončený pohádkový domeček (Německo, Bavorsko)

Abych se přiznal, k návštěvě nás lákala především romantická poloha zámku v nádherném prostředí úpatí Bavorských Alp, a také nesporná technická dokonalost díla. Historickou hodnotu tato stavba nemá prakticky žádnou. Dá se hovořit spíše o novostavbě, v dnešní době představující především dokonale marketingově propracovaný tahák na turisty.

Historikové i architekti z této prapodivné směsi různých dobových stylů omdlévají hrůzou, lidé s romantickou duší či milovníci kýčů, pro změnu, úžasem. Stavitel zámku, král Ludvík II. Bavorský⁽¹⁾, byl ze všeho nejvíce zřejmě pošetilým romantikem.

Z technického a stavitelského pohledu se jedná bezesporu o unikátní objekt. Z estetického hlediska je Neuschwanstein stavbou ryze pohádkovou. Ne nadarmo si jeho siluetu vybral pro znak svého studia Walt Disney.

Ač má zámek ztvárňovat představu svého stavitele o ideálním středověkém hradu, nemá se středověkými stavebními technologiemi nic společného. Cestovní agentury nešetří superlativy, já se budu držet nohama na zemi. Zaměřím se na průběh a zajímavosti stavby a její pozdější osud, včetně současného návštěvnického humbuku.

Přes nepopíratelný půvab a vizuální dokonalost, je Neuschwanstein přeneseně také symbolem typického německého libování si v kýčovitosti. Myslím, že celou stavbu nejvýstižněji definuje výraz jednoho francouzského historika, jež jsem si pro úvod vypůjčil – „pohádkový domeček“.

Marketingově bývá „znásilňován“ snad nejvíce. Živí se na něm spousty solidních i méně solidních agentur, které, aby ještě „umocnily“ zájem o památku, používají tradičně různých nesmyslných a bizarních – zájem zvyšujících – přívlastků jako: „zámek šíleného krále“, „pohádkový zámek šíleného krále“ nebo „Disneyův zámek“…a podobné bláboly.

Historie Neuschwansteinu je poměrně krátká. Vznikl ve druhé polovině 19. století. Duchovním otcem toho všeho byl tedy bavorský král Ludvík II. Bavorský.

Zámek i osoba krále jsou spolu velmi úzce a neodmyslitelně provázány. Stejně jako s dalšími dvěma stavbami – nedalekým zámkem Linderhof a vzdálenějším Herrenchiemsee.

Co předcházelo stavbě zámku

Král Ludvík II. Toto místo velmi dobře znal, nachází se nedaleko královského zámku Hohenschwangau, místa, kde strávil značnou část svého dětství. Zámek nechal zrekonstruovat Ludvíkův otec král Maxmilián II. Kdysi tu sídlila hrabata ze Schwangau.

Ludvíkovi se otcovský zámek zdál příliš nudný a neodpovídal jeho představám honosného sídla. Také jejich vztahy nebyly ideální. Chtěl otci dokázat, že umí vytvořit něco mnohem lepšího, což se mu podařilo. Neuschwanstein je čtyřikrát větší než Hohenschwangau.

Rodinná nevraživost však zdaleka nebyla hlavním důvodem vybudování velkolepé stavby. Svou roli sehrály zejména politické důvody. V polovině 19. století byla řada německých států sdružena v tzv. Německém spolku, jehož vůdčí silou bylo Rakousko. To se změnilo po prusko-rakouské válce v roce 1866.

Bavorský král se tehdy stal jakousi „převodní pákou“, která reagovala na pokyny z Berlína. O suverenitě nemohla být řeč. Ludvík se s tím nesmířil a jeho velkolepé stavby byly reakcí na jeho podřízení, do kterého se dostal. Chtěl všem ukázat, co dovede.

Jednadvacetiletý Ludvík, který již druhým rokem panoval bavorskému království, se rozhodl vybudovat zámek svých snů. Na místě vzdáleném necelý kilometr od zámku Hohenschwangau, v nadmořské výšce 955 metrů.

Svou roli v bezesporu sehrála také dobová záliba restaurování starých hradních zřícenin. Již od středověku se na pahorku Hohenschwangau vypínaly ruiny dvou hradů. Původním záměrem krále bylo zrestaurovat tyto stávající hradní zříceniny pocházející z konce 11. století.

Vzhled zámku

Zámek neměl vypadat pouze jako okázalý středověký hrad. Měl také sloužit k trvalému honosnému bydlení. Najdeme tu elektrickou instalaci, rozvod vody, domácí telefon, horkovzdušné topení a dokonce i umělou jeskyni osvětlenou barevnými světly, původně opatřenou vodopádem a měsícem.

Prvním architektem zámku byl Eduard Riedel. Své plány však musel konzultovat s Christianem Jankem, scénografem hudebního skladatele Richarda Wagnera⁽²⁾ . Ten byl velkým oblíbencem krále Ludvíka. Samotný král přitom zaujal pozici zadavatele, s nímž se příliš nediskutuje.

Konečné slovo na výsledné podobě zámku – ve smyslu estetickém a duchovním – měl král Ludvík II. Bez něj by Neuschwanstein ani další dva zámky –  Herrenchiemsee a Linderhof – nikdy nevznikly.

Na pokyn Ludvíka II. byly místnosti zámku vystavěny v nejrůznějších historických slozích. Králova ložnice je poctou gotiky, Trůnní sál je ve slohu byzantském. Najdeme tu i romantické interiéry jako už vzpomenutou umělou jeskyni ze sádry či zimní zahradu.

Zámek je typický svými věžemi. Nejvyšší měří 65 metrů a kromě ní zámek zdobí ještě dalších dvacet věží a věžiček nejrůznějších rozměrů. Všechny jsou záměrně směrem k vrcholu zúženy, což jim opticky dodává větší výšku. V zámku se nachází na 200 místností, zařízených je jich ovšem pouhých patnáct.

Inspirace

Co se týká interiérů a vnitřní výzdoby zámku, Ludvík se inspiroval hradem Wartburg stojícím v německém regionu Durynsko. Wartburg je významnou románskou památkou. Byl založen v 11. století a je zařazen na Seznamu UNESCO. Nachází se u města Eisenach, vzdáleného asi 240 km severozápadně od Chebu.

Věže a věžičky okouzlily Ludvíka pro změnu na francouzském zámku, původním hradu Château Pierrefonds, stojícím ve stejnojmenném městě asi 70 km západně od Remeše (Reims). Původní hrad z roku 1393 přestavěl Ludvík z Valois, jehož pradědečkem a prababičkou z otcovy strany byl Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. V roce 1857 zámek zrestauroval slavný architekt Viollet-le-Duc.

Celý areál zámku Nuschwanstein, zejména interiéry, jsou velice úzce spjaty a provázány motivy z operních děl Richarda Wagnera, jímž byl král Ludvík přímo posedlý.

Začátek stavby

V létě roku 1868 začaly přípravné stavební práce. Prvním krokem bylo pomocí výbušnin odstranit staré zříceniny a srovnat vrchol pahorku. Z důvodu velikosti půdorysu zámku byla -kromě zřícenin –  odstraněna ještě další osmimetrová vrstva skály.

Základní kámen byl slavnostně položen 5. září 1869. Na svou dobu se jednalo o nesmírně složitý a komplikovaný projekt.

Základem stavby se tak staly dva půdorysné obdélníky spojené lichoběžníkem. Materiál se na stavbu zpočátku přepravoval pomocí kár tažených koňmi nebo na zádech oslů. Za pomoci výbušnin byla vybudována horská silnice až k místu stavby.

Výstavba měla původně trvat tři roky, ale kvůli neustálým a stavbu komplikujícím zásahům ze strany krále Ludvíka do projektu, technickým složitostem a vysokým finančním nákladům, se protáhla na 24 let. V archivu se zachovalo na dva tisíce(!) různých výkresů s variantami podob a změn.

Stručně o průběhu stavby

Termín stavby – tři roky – si vyžádal nasazení raketového stavebního tempa. Nakonec se stavba zámku protáhla na již zmíněných 24 let. Důvodem byly nejen technické složitosti stavby, ale zejména neustále změny v projektu, které vyžadoval král Ludvík.

Na místě stavby vznikla obří dřevěná konstrukce a vše potřebné se přepravovalo stavebním výtahem. Dnešní návštěvník si vůbec nedovede představit, jak těžce a složitě se zámek stavěl.

Tři roky po položení základního kamene byla dokončena pouze monumentální vstupní brána, v jejímž prostředním patře si Ludvík nechal zřídit pohodlný byt, odkud se zájmem sledoval, jak se stavba vyvíjí.

V září 1872 byly zahájeny práce na hlavní budově zámku. V té době bylo na stavbu dopraveno 465 tun salcburského mramoru, 600 tisíc tun cementu, 1600 tun pískovce a půl milionu cihel. Na lešení, jež se tyčilo do výše 60 metrů, bylo spotřebováno 2000 m³ dřeva. Záznamy také hovoří o tom, že práce na lešení byla velice nebezpečná.

V roce 1880 začal zámek již nabývat svých charakteristických rysů. Co se týká výtvarné výzdoby, bylo pro krále takřka posvátným zpracování a situování postav z Wagnerových oper.

Bílou barvu získal zámek díky vápencovým deskám, jimiž jsou obloženy cihlové zdi. Žebrové klenby v interiérech nemají žádnou nosnou funkci, jedná se čistě o dekorativní záležitost.

Místo knihovny, sousedící s pracovnou, si král vynutil postavit umělou jeskyni (opět dle motivu Wagnerovy opery) podle návrhu scénografů z mnichovského divadla. Z jeskyně se dá procházet skleněnými dveřmi zdobenými malbami labutí do zimní zahrady.

V roce 1884 se král nastěhoval do hlavního paláce a novým hlavním architektem jmenoval Julia Hoffmanna. Po Georgu von Dollmannovi byl třetím od zahájení stavby. Za účelem zvětšení Trůnního sálu nechal Ludvík vybourat celé patro.

V roce 1886 byly ještě dokončeny královské obytné prostory a také přestavěn Trůnní sál a Sál pěvců. Na králově dubové vyřezávané posteli pracovalo 14 řemeslníků po čtyři léta.

Ludvík nečekaně umírá 13. června 1886. Jeho smrt zůstává dodnes záhadou. Svůj zámek, jak si jej vysnil, nikdy nespatřil. Také nebyl nikdy dostavěn.

Financování stavby a její ukončení

Stavbu zpočátku financoval Ludvík II. ze svých nemalých královských úspor, později musel přejít na úvěry, protože investoval do dalších staveb. Původní rozpočet počítal s náklady 3 miliony marek, v době smrti krále však náklady představovaly 6 milionů marek (dnes cca 40 milionů eur).

V tomto roce představovaly královy celkové dluhy již astronomických 14 milionů marek! Věřitelé vyhrožovali prodejem dalších zámků v exekuci. Navzdory tomu král dál štědře financoval Wagnerovy opery i skladatele samotného, což mělo za následek jak problémy s bavorskou vládou, tak odcizování se poddaným.

Panovník nenacházel ani čas na plnění ceremoniálních funkcí a na konci života se záměrně izoloval.

Po Ludvíkově záhadném úmrtí se již pouze kvapně dokončovaly nutné práce. Ale už jen povrchně, bez navržených detailů a některé významné místnosti či budovy zůstaly jen na papíře. Nikdy se již nezačal stavět dominantní donjon s kaplí, ani terasovité zahrady s fontánou.

Návštěvníci si dnes ani neuvědomí, že nejvýraznější částí zámku měl být právě donjon (obytná a obranná věž), vysoký 90 metrů a stojící na hradním nádvoří, spolu se skromnou kaplí vedle něj. Půdorys donjonu je na nádvoří viditelně vyznačený kamennými deskami.

Kdyby se realizace stavby donjonu podařila, návštěvníci by dnes byli ochuzení o nádherný pohled na zámek právě z nádvoří, jemuž by donjon bránil. Na západ od paláce měla být postavena také rozsáhlá terasovitá zahrada s fontánou.

Bavorská vláda odmítla financovat maximalistické plány zesnulého krále. Šlo jí pouze o to, jak stavební práce rychle a rozumně ukončit. A tak byla v roce 1892 dokončena jen čtverhranná věž a Kemenáte – Palác dam (dnes správní kanceláře), ochuzený o sochařskou výzdobu. V témže roce byla výstavba zastavena.

Přestože Ludvík II., když naposledy odjížděl ze zámku, nařídil majordomovi, aby na zámek nikdy nevpouštěl cizí osoby, již sedmý týden po jeho smrti navštívili objekt první platící návštěvníci. Vstupné nebylo nízké, celé 3 marky. Pomohlo však Bavorské vládě s placením králových dluhů.

Některé zdroje (Wikipedie) uvádí, že zámek byl na dlouhou dobu uzavřen až postupně začal chátrat. Zpřístupněn veřejnosti měl být až po druhé světové válce.

Zámek ve filmu

Navzdory nesporné atraktivitě se nedá říct, že by se to na Neuschwansteinu „hemžilo“ filmaři. Alespoň se filmy, v nichž by posloužil svými exteriéry (interiéry asi vůbec ne), docela špatně hledají.

Všeobecně známou je obliba zámku Waltem Disneyem, jehož siluetu využil pro logo svého studia. Inspirací byl i k vytvoření podoby hradu Šípkové Růženky (Sleeping Beauty Castle), který se nachází v Disneylandu.

Několik osobních postřehů závěrem

Není vyloučeno, že se do těchto míst ještě někdy vrátíme. Hodně by se nám líbil celodenní trek v okolí zámku. Jedna návštěva samotného areálu nám ale bohatě stačila. Více se nám líbilo o 50 kilometrů dál na východ, v areálu druhé ze tří Ludvíkových staveb a jediné dokončené – zámku Linderhof. O něm později.

Člověk se musí zamyslet nad tím, jak se tehdejší Bavorské vládě stal zámek vlastně „trnem v oku“. Možná by jej nejraději zbourala.

Porovná-li, že novodobí následovníci tehdejší vlády – Bavorský stát, vydělává na návštěvnosti nenáviděného díla, na politickou objednávku zlikvidovaného krále, neuvěřitelné příjmy, a to nejen z Neuschwansteinu. Ludvík II. Bavorský představuje po léta velký návštěvnický „tahák“.

Základní informace o cestě na Neuschwanstein

Protože bydlíme ve Vimperku, tedy nedaleko německých hranic, představoval výlet na Neuschwanstein jednodenní cestu. Během ní jsme stihli také návštěvu areálu dalšího Ludvíkova zámku – Linderhof a cestou domů také prohlídku místa skonu krále na břehu Starnberského jezera (Starnberger See) u zámku Berg.

Výlet trval 21 hodin (z toho 3 hodiny na spánek cestou) a najeli jsme 860 kilometrů. Z hraničního přechodu Strážný je to do Mnichova asi 220 km, na mnichovském dálničním obchvatu se napojíte na dálnici A96, ze které se u města Landsberg am Lech (sjezd 24) sjíždí na státní silnici B17 a po ní až do Hohenschwangau, kde zámek stojí. Z Mnichova na Neuschwanstein je to asi 130 kilometrů.

Vstupné a parkovné, užitečné rady

Neuschwanstein je nejnavštěvovanější německou památkou, a tomu odpovídají ceny všude kolem. Takřka nenajdete nic, za co byste nezaplatili. Nehorázně na této atrakci vydělávají různé „agentury“ nabízející „zážitky“.

Nabízené předražené „zážitky“ však ve skutečnosti nepředstavují nic jiného, než to, co si sami zorganizujete a obstaráte podstatně levněji zakoupením on-line vstupenky z domova.

Vstupenka pro dospělého činí 17,50€. Například společnost Tickets Tours vám ji, pod vylhanou nabídkou výhodného balíčku zážitků bez „nekonečného čekání ve frontě“ a bláboly o „přednostním vstupu“, nabízí v základní verzi za 38€! Není to však pravda, to vše si dopřejete pouhým zakoupením vstupenky včas on-line z domova za méně než poloviční cenu!

Vstupenky (prodávají se na konkrétní čas) je potřeba si zajistit včas. My jsme na 28. září kupovali on-line vstupenku již v srpnu, a to bylo – kromě tří dnů – září již kompletně vyprodáno. Na uvedený den byla jako zázrakem volná prohlídka v 9.10 hodin a pak až v 17.00.

Bez předem zakoupené vstupenky vás čeká nekonečná fronta čekání u pokladny. Bez vstupenky se do areálu zámku vůbec nedostanete, pouze k hlavní bráně. Kdo jste si přijeli jen vyfotit zámek z okolních vyhlídek, vstupenku nepotřebujete.

Ke vstupu na prohlídku vás vyzve digitální tabule u turniketu (podle čísla prohlídky a času) – přes turniket se dostanete načtením QR kódu na vstupence, a to buď z mobilu anebo si vytiskněte z e-mailu.

Komentovaná prohlídka trvá necelou hodinu. Průvodce vás provede asi 14 místnostmi a sami se vracíte přes prodejnu suvenýrů a restauraci ven. Kolem zámku je možnost projít po značených chodnících okolí s vyhlídkami na zámek.

Nejnavštěvovanějším okolním místem je vyhlídková ocelová lávka Marienbrücke, spojující skalní stěny vysokého kaňonu potoka Pöllat, kde se čekají docela dlouhé fronty.

Parkovné stojí 10€ pro osobní auto. My jsme přijeli kolem 8 hodiny a zaparkovali úplně v pohodě, na našem parkovišti v tu dobu stálo asi 10 aut. Při návratu z prohlídky (před polednem) bylo zcela zaplněné, stejně jako další okolní parkoviště.

Návštěvníky je to přeplněno, stejně jako obchody s bezpočtem cetek a kýčovitých suvenýrů. Nejpočetnějšími se jeví, kromě Němců, turisté z Japonska, Američané a Velké Británie. Čechů jsme potkali asi tři rodiny.

Fotografování

Fotografování v interiérech zámku je zakázáno, a to jak fotoaparáty, tak mobilními telefony. Každou skupinu „hlídá“ za ní chodící „hlídač“ (většinou černoch). Fotit je možno pouze na nádvoří. Pro potřeby např. webové prezentace, je povoleno používat reprodukcí z oficiálních zakoupených brožur, jak jsem učinil v případě tohoto článku.

Text a foto: Radek DAVID
historické a technické snímky: screeny z dokumentu Legendární hrady, reprofoto z oficiální brožury

1)Ludvík II. Bavorský (správněji: Ludvík II. Wittelsbach, 25.8.1845 Mnichov, zámek Nymphenburg – 13.6.1886 Starnberské jezero u zámku Berg)
Jeho otcem byl král Maxmilián II. Bavorský, matkou Marie Frederika Pruská. V období od 10.3.1864 do 9.6.1886 byl králem Bavorska. Neuměl se orientovat v politice a už vůbec ne ve válečných záležitostech, jež doprovázely období jeho zvolení na trůn. Vrcholem jeho zklamání politikou byla situace, kdy muselo Bavorsko bojovat na straně Pruska proti Francii, v jejíchž panovnících a feudálních sídlech viděl v mnohém své vzory.
Stáhl se do ústraní a vladařskými záležitostmi se prakticky přestal zabývat. Nade vše miloval umění, byl jeho významným mecenášem, zejména byl velice silně ovlivněn dílem hudebního skladatele Richarda Wagnera. Dějství jeho oper jej hluboce ovlivnila a stala se předlohou pro výzdoby jeho zámků. Wagnera podporoval finančně a byl jeho dílem doslova posedlý.
Díky obrovským finančním nákladům na stavby svých zámků a na podporu tvorby Wagnera, se stal velice neoblíbeným u bavorské vlády. Naproti tomu jej měli v oblibě jeho poddaní.
Již během svého života byl považován za duševně chorého. Zcela jistě byl výstředním podivínem, v žádném případě jej však není možné z dnešního medicínského hlediska označit za šílence. Navzdory tomu byl roku 1886 zbaven svéprávnosti a trůnu. Stalo se tak na základě posudku lékařů, kteří jej vůbec neprohlédli a dokonce ani osobně nikdy neviděli. Ze správy je zcela zřejmé, že byla napsána na politickou objednávku.
Při druhém pokusu (během prvního nechal členy lékařské komise zatknout) jej oficiálně zbavit svéprávnosti, dne 11.6.1886, byl v doprovodu dr. Bernharda von Gudden převezen z Neuschwansteinu na zámek Berg u dnešního Starnberského jezera (tenkrát Wurmského). V neděli 13.6.1886 v 18.30 podnikl s dr. Guddenem procházku parkem, po které se ani jeden z nich nevrátil. Jejich mrtvá těla byla na břehu jezera nalezena kolem 23 hodiny.

Tato dvojí smrt je doposud obestřena řadou nejasností. Existují tři hlavní teorie, z nichž dvě jsou považovány za velice nepravděpodobné (sebevražda a vražda). Většina historiků se přiklání k teorii, že král, jako výborný plavec, se pokusil o útěk k předem připravené veslici, ve kterém mu chtěl dr. Gudden zabránit. Fyzicky lépe vybavený král jej pravděpodobně zneškodnil a ve snaze uplavat jej ve studené vodě postihla mrtvice nebo infarkt. Na místě nálezu těla Ludvíka II. stojí kříž.
Dne 19.6.1886 byl pochován v jezuitském kostele sv. Michaela v Mnichově a jeho srdce je uloženo ve stříbrné urně v kapli Our Lady v Altöttingu.

V mládí byl Ludvík II. krásným oslňujícím králem až do svých 20 let, kdy mu začaly vypadávat přední zuby, nápadně se změnil, tloustl a začal mít problémy s výslovností. Tyto změny se patrně podepsaly na jeho chování. Povahou byl introvert a díky náhlým fyzickým změnám se z něj stal frustrovaný, zakomplexovaný podivín s největší vášní pro jídlo. Trpěl častými bolestmi hlavy, nespavostí, měl sklony k melancholii a k záchvatům vzteku. Třikrát zrušil zásnuby se svou sestřenicí Sofií, mladší sestrou Alžběty Bavorské zvané Sissi. Důvodem byla patrně jeho pravděpodobná homosexuální orientace. Jeho vztahy s operními pěvci, herci či komorníky vedly k několika skandálům. Náznaky zvláštního vztahu lze hledat také v případě skladatele Richarda Wagnera, o čem svědčí vzájemná korespondence plná nestandardní náklonnosti a lichotek.
Více Wikipedie…

2) Wilhelm Richard Wagner (22. 5. 1813, Lipsko – 13. 2. 1883, Benátky)
Německý hudební skladatel, dramatik, básník, spisovatel, divadelní režisér a dirigent, výrazný představitel hudebního romantismu. Narodil se jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera.
Často žil mimo Německo: Rusko, Francie, Itálie, Rakousko a nejdéle ve Švýcarsku. Pobýval také v Praze a v Teplicích, kde jej výstup na hrad Střekov inspiroval ke složení opery Tannhäuser. Zcela nelogicky bývá spojován s Adolfem Hitlerem. Jako důvod je uváděno, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner byla Hitlerovou osobní přítelkyní.
Jeho velkým obdivovatelem se stal také bavorský král Ludvík II. Bavorský, jehož skladatelovo dílo doslova fascinovalo a dokonce Wagnera finančně podporoval. Díky výrazné podpoře Ludvíka II. se mu podařilo realizovat projekt svého divadla v Bayreuthu, kde založil dodnes pořádanou tradici Hudebních slavností v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele).
Více Wikipedie…