Valašské muzeum v přírodě
Představovat „rožnovský skanzen“, jako nejznámější muzeum v přírodě u nás, asi není nějak zvlášť potřeba. Rozsáhlý nádherný areál, představující v autentické podobě život na Valašsku - valašské dědině z období od konce 18. stol. do 50. let 20. století, rozhodně stojí za celodenní návštěvu.
Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm jsme navštívili několikrát. Jako téměř místního rodáka mě v rámci školních výletů či v doprovodu rodičů a prarodičů neminuly návštěvy muzea ani v dobách mého dětství. Jeden z mých strýců tu měl dokonce svatbu a svatební obřady se v historické dřevěné Rožnovské radnici konají dodnes.

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je druhé nejstarší v České republice. Za první expozici tohoto typu je považováno Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem (1967), původně založené v roce 1895 jako tzv. staročeské chalupy.

V roce 1913 předložili spoluzakladatelé Musejního a národopisného spolku v Rožnově pod Radhoštěm, sourozenci Alois a Bohumír Jaroňkové(1), podnět k založení muzea v přírodě. Cílem bylo zachránit několik původních staveb z rožnovského náměstí v důsledku obav spojených s blížící se První světovou válkou.
Uskutečnit tuto skvělou myšlenku se jim však podařilo až v roce 1925 v rámci příprav národopisné slavnosti Valašský rok. Na louku uprostřed městského parku byly tehdy přestěhovány dva roubené doby z náměstí v Rožnově a několik menších objektů. Tímto byl položen základ budoucího areálu Dřevěné městečko.
Na čtvrtou lokalitu: Pustevny – Libušín, Maměnka, Zvonice se musíte dopravit buď vlastními motorovými prostředky, nebo místní pravidelnou autobusovou dopravou na hřeben Moravskoslezských Beskyd.
Přestože oficiální webové stránky skanzenu obsahují veškeré zásadní informace, vyberu pro naše účely alespoň ty nejdůležitější.
Dřevěné městečko
Je tvořeno souborem dvaceti originálních staveb přenesených převážně z rožnovského náměstí a blízkého okolí, sestavených do podoby historického náměstí.
Mezi stavbami najdeme: kostel sv. Anny pocházející z Větřkovic, Rožnovskou radnici, fojtství z Velkých Karlovic, hospodu Na Posledním groši, soubor klátových úlů či zvoničku z Horní Lidče.

Velice působivým objektem je Valašský Slavín v okolí kostela sv. Anny. V době vzniku byl tento prostor spíše ukázkou historických kamenných náhrobků a litinových křížů. Mimořádné jsou kamenné náhrobky valašských fojtů a portášů kolem ochozu kostela.
Od roku 1969 se prostor začíná proměňovat v místo odpočinku významných osobností pocházejících nebo působících v regionu, které se zasloužily o rozkvět a věhlas Valašska.
Místo odpočinku zde mají např. spisovatel Jan Karafiát (Broučci), zpěvačka Jarmila Šuláková, olympijští vítězové: Emil a Dana Zátopkovi, Jiří Raška (skokan na lyžích), Ludvík Daněk (diskař) a mnohé další osobnosti akademického a kulturního života.
Valašská dědina

V 60. letech minulého století byla na protější pasece Stráň započata výstavba nejrozsáhlejší části muzea – Valašské dědiny. Záměr vybudování tohoto vesnického areálu vznikl o desetiletí dříve. Samotní zakladatelé si totiž uvědomovali, že je potřeba vytvořit zejména obraz valašské dědiny.
Svou členitostí a bohatým souborem lidových staveb areál připomíná podobu skutečných valašských dědin z období od konce 18. století do 50. let století dvacátého. Většina staveb jsou originály převezené z původních míst.
Jurkovičova rozhledna
Stojí na Karlově kopci nad areálem Valašské dědiny. I když není součástí skanzenu, návštěvníci se k ní zpravidla vypraví. Byla postavena podle plánů Dušana Jurkoviče z roku 1896 teprve v letech 2010 – 2011. Slavnostní otevření se uskutečnilo 28. dubna 2012.
První neúspěšné pokusy o stavbu se odehrály v 60. letech minulého století. Původně měla stát na kopci Brdo u obce Brňov. Dřevěná (buk, smrk, jedle) stavba na betonové podezdívce obložené kamenem je vysoká 31,1 metru. Zpravidla bývá otevřená od 15. dubna do 15. října.
Mlýnská dolina
Mlýnská dolina byla postavena na údolní louce naproti Dřevěnému městečku. U starého vodního náhonu byly postupně od 70. let 20. století rozmístěny technické objekty.
Zpřístupněna pro veřejnost je od roku 1983. Najdeme zde pilu, vodní mlýn, a valchu z Velkých Karlovic, hamr z Ostravice, obytný dům z Trojanovic, lisovnu olejů z Brumova a další stavby.
Pustevny – Libušín, Maměnka, Zvonice
Jedná se o známou turistickou lokalitu v sedle radhošťského masivu. Jednotlivé objekty byly vystavěny v letech 1897 až 1899. Dne 3. března 2014 postihl jídelnu Libušín rozsáhlý požár, po kterém objekt prošel celkovou rekonstrukcí za přísného použití původních stavebních technologií.
Škoda, kterou požár způsobil, byla v rozsahu 80 milionů korun. Při požáru byla nenávratně zničena vnitřní výzdoba, jejímž autorem byl malíř Mikoláš Aleš. Znovuotevření Libušína proběhlo 30. července 2020.

Kolibiska – v přípravě
V současné době vzniká za horizontem Valašské dědiny nový, pátý muzejní areál Kolibiska se třemi desítkami staveb dovezených z okolí. Jeho otevření se plánuje na rok 2027. Zatím zde již stojí hájovna a chlévy z Nového Hrozenkova a Bylnice.
Valašský skanzen ve filmu
Nikola Šuhaj loupežník (1976, režie: Evžen Sokolovský), Tajemství hradu v Karpatech (1981, režie: Oldřich Lipský), Perinbaba (1985, režie: Juraj Jakubisko), Císař a Tambor (1998, režie: Václav Křístek), Hanele (1999, režie: Karel Kachyňa), Dvanáct měsíčků (2012, režie: Karel Janák) a řada dalších.
Kulturní a vzdělávací programy ve skanzenu
Přehled akcí Valašského muzea v přírodě je opravdu bohatý a nemá cenu z něj cokoliv vybírat. Odkaz na kompletní nabídku je zde:
Škoda jen, že národopisná instituce se na svém webu zbytečně přidává k současné prapodivné „módě“ a pro „kulturně – výchovné“ programy používá cizí název „edukační“.
Text a foto: Radek DAVID
Poznámky
1) Bohumír Jaroněk (23.4.1866 Zlín – 18.1.1933 Zlín).
Český výtvarník, zakladatel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Patří k předním představitelům evropské secese. Byl členem výtvarného souboru Umělecké besedy, stál u zrodu Sdružení výtvarných umělců moravských (předsedou byl Joža Uprka). Za svého života navštívil: Egypt, Palestinu, Sýrii, Turecko, Řecko, Belgii, Francii, Itálii, balkánské státy. Se Sdružením českých umělců grafiků Hollar vystavuje v Paříži, Brightonu, Londýně a v Japonsku. Jeho životním tématem bylo rodné Valašsko.
2) Dušan Samo Jurkovič (23.8.1868 Turá Lúka, Myjava – 21.12.1947 Bratislava).
Slovenský architekt a etnograf, významný představitel secesní architektury s velice osobitým stylem, výrazně ovlivněným lidovou architekturou. Jeho otec patřil ke známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Ocenění práce pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1895) mu přineslo zakázku na stavbu výletních ubytoven na Pustevnách (1897 – 1899). Poté realizuje celou řadu projektů na Moravě, v Čechách a na Slovensku. Mezi jeho nejznámější díla patří: Libušín a Maměnka na Pustevnách, lázeňské budovy v Luhačovicích, rekonstrukce zámku v Novém Městě nad Metují, jeho vlastní vila v Brně – Žabovřeskách, Mohyla Milana Rastislava Štefánika na Bradle, Křížová cesta na Hostýně, Spolkový dům ve Skalici, budovy visuté lanovky Tatranská Lomnica – Lomnický štít, přestavba zámku u Spišského Štiavniku, Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm, Jiráskova chata u Dobrošova, Raabova vila v Písku a řada dalších staveb. Dušan Jurkovič je pochován v Brezové pod Bradlom na Slovensku.