Vyšné Kopské sedlo. Foto: Radek David

Ze Ždiaru přes Zadné Meďodoly do Tatranskej Javoriny (Slovensko, Belianske Tatry)

Od roku 1978 je možnost putování po Belianských Tatrách značně omezena. Z důvodu ochrany vzácné přírody byla uzavřena většina turistických tras, zejména pak oblíbená hřebenovka. Přednost ochrany přírody na tomto území trvá, navzdory silným tlakům zejména rekreační lobby v nedalekém Ždiaru, kupodivu doposud. A je to tak správné.

Majitelé a provozovatelé často neuvěřitelně nevkusných zařízení v obci pod Belianskými Tatrami, rozmístěných bez „ladu, skladu“ a stylu, volají po znovuobnovení turistických tras z důvodu rozšíření nabídky svým klientům, respektive jim jde v podstatě o zvýšení návštěvnosti. Atrakcemi pro “panelákové turisty” zaneřáděná nedaleká Bachledova dolina, nechť je velkým varováním před vyslyšením hlasů těchto zastánců „mcdonaldovské“ konzumní turistiky.

Široké sedlo a hora Ždiarska vidla

My bychom si také rádi prošli hřebenovku „Belianek“, ale ochrana přírody a dodržování legislativních norem nám opravdu přijde přednější, než naše osobní ambice a zájmy. Bohužel, někteří návštěvníci nejvýchodnější části Tatier (nejen) zákazy nerespektují a svými rádoby „hrdinskými“ zážitky z pohybu po území, kde je vstup ze zákona zakázán, se dokonce okázale chlubí nejen videi (YouTube), ale dostávají prostor i na stránkách velkých turistických webů, čím dávají podnět dalším namachrovaným „dobrodruhům“, jenž si myslí, že si mohou dělat, co chtějí.

Konečně v Beliankách!

Chata Ždiar a Belianske Tatry v pozadí

Belianske Tatry nás lákaly již dlouhý čas. Když už jsme se rozhodli touhu realizovat a konečně se nám podařilo sehnat našim představám odpovídající ubytování, zhatil nám říjnový termín v roce 2020 projekt „Covid-19“. Zklamaní a naštvaní si zamlouváme náhradní v době od 13. do 19. 6. 2021, na který nám navazuje následující další týden v Západných Tatrách. Psychopatická covidová opatření slovenské vlády drancují nervy doslova do poslední minuty před odjezdem.

Konečně je tu vysněná neděle a my brzy ráno vyrážíme na cestu od Šumavy k Tatrám. Odpoledne už vybalujeme věci v útulném srubovém staveníčku „Chata Ždiar“ u paní Ivančákové. Ubytování přesně splňuje to, co jsme očekávali: klid, soukromí, krásné výhledy na jediný hřeben Belianských Tatier a možnost výprav do okolí, doslova nabušeného krásami a zajímavostmi.

Program máme zpravidla připravený tak, abychom střídali dny vysokohorské turistiky s cestami za historií. V Tatrách se otevírají všechny přes zimu uzavřené (od 1. 11.) turistické horské stezky 15. června, a tak pondělí (14. 6.) věnujeme výletu do Starej Ľubovni a v úterý otevíráme tatranskou turistickou sezónu jedním ze dvou okruhů, které je možné v Beliankách absolvovat. Tady je.

Výhled ze Široké doliny těsně pod Širokým sedlem. V údolí obec Ždiar - 15.6.2021.

Ždiar – Monkova (Rígľanská, Široká) dolina – Kopské sedlo

Monkova dolina a potok Biela, v pozadí hora Havran

Jediná trasa, kterou se dá legálně vyjít na hřeben Belianských Tatier se všeobecně uvádí v podobě „Monkovou dolinou do Širokého sedla“. Červeně značená cesta (V nových mapách se již označuje jako „Tatranská magistrála“, ač ta má nejčastěji uváděný začátek či konec na rozcestí „Veľké Biele pleso“.) nám začíná přímo pod chatou u autobusové zastávky „Ždiar, Tatra“.

Teď bude následovat trochu „převrat“ ve všeobecně zažitém názvosloví, protože mám rád přesnost údajů. Podle nejnovější verze turistické mapy vydavatelství Tatraplan z roku 2019 v měřítku 1 : 25000 („Pětadvacítky“, pokud pro danou oblast byly vydány, by měl používat každý horský turista.) končí Monkova dolina rozcestím Pod Ptošovskými turňami, což je asi po 2,6 kilometrech pohodlné chůze od začátku trasy. (Ve všech ostatních mapách se v tuto chvíli úsek Ždiar – Široké sedlo, označuje pouze jako Monkova dolina.)

Pod Ptošovskými turňami; Ždiarska vidla a Havran (vpravo), v popředí Hlásna skala

Podle informací by se na tomto rozcestí měl vybírat poplatek, v čase naší návštěvy tam ovšem bylo pusto a prázdno. Zřejmě proto, že se jednalo o první den otevření cesty po zimním spánku. My pokračujeme po červené podél Rígeľského potoka již Rígľanskou dolinou, a po 2 kilometrech stále ještě docela pohodlné chůze lesním úsekem se ocitáme pod Hlásnou skalou (1 661 m n. m.). Tady les končí a začíná již typické zdlouhavé stoupání tatranskou dolinou do „nebes“.

Stezka od rozcestí Pod Ptošovskými turňami do Kopského sedla je zároveň značena jako „Naučný chodník Monkova dolina – Kopské sedlo“. Některé informační tabule jsou ovšem ve značně havarijním stavu.

Výstup Širokou dolinou; vpravo Ždiarska vidla

Nutno podotknout, že právě mohutná skalní stěna Hlásna skala a typické siluety dvou nejvyšších hor Belianských Tatier Havran (2 152 m) a Ždiarska vidla (2 142 m), nás doprovází od začátku až po zmíněný lesní úsek.

Po necelém kilometru zhruba hodinové stoupání, během kterého se nám otevírá pohled na vzdálený, přibližně 12 metrů vysoký Vodopád Rígeľského potoka, přecházíme tento potok a pokračujeme stoupáním již Širokou dolinou, kdy po 1,3 kilometrech více jak hodinové chůze (v tomto čase ještě po souvislých sněhových plotnách) staneme v opravdu Širokém sedle, mezi svahy Ždiarskej vidly a hory Hlúpy (2 061 m).

Pohled z Vyšného Kopského sedla na Vysoké Tatry a dolinu Zadné Meďodoly - 15.6.2021.

Výhledy ze Širokého sedla

V popředí Jahňací štít, za ním Kolový a Ľadový štít

Širokém sedle (1 825 m) nás po pětihodinovém stoupání čekají úchvatné výhledy, při kterých zapomínáme na dosavadní trmácení.

Severozápadním směrem na hřeben Belianských Tatier (Ždiarska vidla, Havran, Nový vrch) a do monumentální doliny Zadné Meďodoly, jež dělí Belianky od východní části Vysokých Tatier. Jihozápadně, přímo před očima, máme nejvyšší část Tatier – skupinu štítů kolem Lomničáku a doslova na dosah ruky se tyčí nejvýchodnější hora Vysokých Tatier – Jahňací štít (2 229 m) a za ním Kolový (2 418 m) a Ľadový (2 627 m) štít, třetí nejvyšší hora Tatier.

Před námi Kopské sedlo, uprostřed skupina kolem Lomnického štítu

Jižnímu výhledu dominuje Lomnický štít (2 634 m, druhá nejvyšší hora Tatier) a přímo jej obklopující: Pyšný (2 621 m) a Kežmarský (2 556 m) štít, od něhož odděleně nalevo se nenápadně krčí Veľká Svišťovka (2 037 m).

Ze Širokého sedla pokračujeme přes Výšne Kopské (1 934 m) do Kopského sedla (1 749 m). Úsek je dlouhý asi 1,5 kilometru, což představuje necelou hodinku chůze s prakticky stejnými výhledy. Na rozcestí v Kopském sedle opouštíme červenou stezku, odbočujeme na modrou, která nás provede téměř devítikilometrovým závěrečným úsekem, jehož převážnou část tvoří nádherná rozkvetlá dolina Zadné Meďodoly.

Koniklec bílý je na vápencovém podloží Belianskych Tatier jako doma. Bohaté porosty této krásné byliny jsou právě v úseku Kopské sedlo - Zadné Meďodoly - 15.6.2021.

Kopské sedlo – Zadné Meďodoly – Tatranská Javorina

Chodník přes Zadné Meďodoly

Kopské sedlo od sebe odděluje doliny Predné a Zadné Meďodoly, které se v místním nářečí nazývají „Koperšády“ a je geomorfologickou hranicí mezi Vysokými a Belianskými Tatrami. Jeho podklad je vápencový, takže geologicky patří k Belianským Tatrám. Je výchozím místem k horolezeckým výstupům na Jahňací štít.

Stezka přes dolinu Zadné Meďodoly (6,5 km) je nenáročná a velice příjemná nejen na chůzi, ale upoutá především výhledy a ocení ji také milovníci karpatské květeny. Dolina patří mezi nejvýznamnější botanické lokality celých Tatier a své stopy tu v minulosti zanechali také lidé.

Meďodolský potok

Název „meďodoly“ nijak nesouvisí se zdejším poměrně vysokým výskytem medvědů hnědých, ale s dolováním měděné rudy v minulosti. Proto je celá trasa vedena a vyznačena také jako „Naučný chodník Zadné Meďodoly“, kde se jednotlivé podrobnosti jak o těžbě měděné rudy, tak o zdejší přírodě, dozvíte z informačních tabulí.

Po šesti a půl kilometrech chůze podél Meďodolského potoku, na rozcestí „Pod Muráňom“ (1 076 m), se dolina napojuje na Javorovou dolinu a za necelou půlhodinu chůze asfaltkou kolem potoka Javorinka přicházíme do dědiny Tatranská Javorina, odkud nás čeká, po občerstvení v restauraci u zastávky, cesta autobusem zpátky do Ždiaru.

Základní údaje o trase

Rozcestí Pod Muráňom s výhledem na Kolový (vlevo) a Ľadový štít

Celodenní trasu lze považovat za středně náročnou s kratšími náročnějšími úseky. Celková délka je 17 kilometrů (zpáteční cesta busem z Tatranské Javoriny do Ždiaru – 11km). Převýšení 1073 metry, sestup 948 metrů. Nejvyšším bodem trasy je Vyšné Kopské sedlo – 1 944 metry nad mořem. Itinerář trasy na mapách Seznam uvádí dobu chůze 6:35h, my jsme ji volným tempem (nechodíme do hor závodit) s přestávkami a zastávkami (focení, info tabule) absolvovali za 10:30h.

Text a foto: Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.