Múzeum oravskej dediny v Zuberci (Slovensko)

Slovensko je na skanzeny opravdu bohaté a uspokojí snad každého milovníka „starých dobrých časů“, byť mnohdy těžkých, přesto krásných a bohužel neopakovatelných. Návštěvu Muzea oravskej dediny v Zuberci jsme si kdysi vybrali jako malé nahlédnutí do podhůří Západních Tater, kam směřovaly naše plány na část dovolené v následujícím roce.

Nezklamalo! Jedno z nejkrásnějších přírodních muzeí, která jsme doposud navštívili. A nejen jako takové, ale i svým celoročním programem pro veřejnost. Účast na programu „Vianočný večer“ (30. 12. 2019) byla zároveň naší již pátou zdejší návštěvou od roku 2016.

Zuberec ležící v západním podhůří Západních Tater a muzeum najdete asi 3 kilometry východně od obce, v malebném údolíčku na severním úpatí hory Brestová.
Původně zde nestála žádná vesnice, ale rozkládaly se tu tzv. „urbárske pasienky“ (panské pastviny) obyvatel z blízkého Zuberce. Všechny budovy sem byly postupně dovezeny, zrekonstruovány a citlivě zasazeny do zdejší krajiny. Celým areálem protéká (a romantickou atmosféru celého areálu umocňuje) horský potok Studená s křišťálově čistou vodou, na němž najdeme i zrekonstruovaný náhon na mlýn a valchu.

Více než padesát většinou originálních staveb lidové architektury. Při vstupu si v pokladně můžete vypůjčit vytištěného průvodce, který usnadní orientaci v celém areálu. Ti, kdo se ani na chvíli neobejdou bez mobilu v ruce, si mohou nahrát aplikaci průvodce skanzenem z oficiálního webu.
Většina zdejších budov je volně přístupná a zařízená tak, jak v nich kdysi lidé žili.

Z historie muzea

Hlavním impulzem, jež vedla k myšlence zakládání skanzenů na Slovensku, byl vývoj urbanizace slovenských měst a vesnic po druhé světové válce, kdy začalo docházet k necitlivým a likvidačním zásahům vůči objektům lidové kultury.

Myšlenkou muzejního využití lidových staveb konkrétně na Oravě se zabýval již ve 20. letech minulého století středoškolský profesor dr. Pavol Florek. K realizaci jeho záměrů se tedy čekalo dlouhých 40 let.

Teprve v 60. letech 20. století provedl tehdejší pracovník Oravského múzea, moravský etnolog PhDr. Jiří Langer⁽¹⁾ podrobný průzkum lidové architektury ve všech vesnicích na Oravě. V té době již byla na Krajském úřadu památkové péče a ochrany přírody v Banské Bystrici vytvořena koncepce záchrany lidové architektury na středním Slovensku. Její hlavním záměrem bylo budování muzeí v přírodě.

Když tehdejší ředitel krajského úřadu arch. Stanislav Dúbrovec dostal do rukou Langerovu dokumentaci, stala se ihned podnětem k rozhodnutí, že právě Orava bude prvním regionem na Slovensku, ve kterém se koncepce muzeí v přírodě počne realizovat.

Z celkového počtu vytipovaných 13 lokalit nakonec zvítězila poľana Brestová u Zuberce, ležící na atraktivním území jedné ze vstupních bran Západních Tater, jejich hojně navštěvované části – Roháče, podle nichž většina návštěvníků nesprávně nazývá západotatranské pohoří jako celek.

Výstavba muzea byla schválena 7. prosince 1966 a základní kámen položen 24. září 1967. V následujícím roce začínají první stavební práce, na nichž jsou zaměstnáni zruční zuberští a habovští tesaři se zkušenostmi z výstavby srubových domů. Některé domy jsou postaveny jako kopie starých, naprostou většinu však tvoří originály staveb, které byly na původních stanovištích rozebrány a po přesunutí do muzea opět postaveny.

První etapa výstavby byla ukončena 31. srpna 1975 a muzeum bylo zpřístupněné veřejnosti. Během provozu se postupně pokračovalo ve výstavbě až do 90. let 20. století, kdy se s výjimkou dvou objektů podařilo skanzen vystavět podle původní koncepce.

Po společenských změnách v roce 1989 zaniká Ústav památkové péče v Banské Bystrici a Múzeum oravskej dediny, jenž se jako expozice lidové architektury a bydlení budovalo pro Oravské múzeum P. O. Hviezdoslava, v roce 1992 odevzdává obci Zuberec. Od 1. dubna 2014 je skanzen zařazen jako rozpočtová organizace obce Zuberec.

Programy pro veřejnost

Múzeum oravskej dediny je otevřeno celoročně. Kromě klasické prohlídky se mohou zájemci během roku zúčastnit některého z programů, pořádaných Správou muzea. Nabídka je převážně soustředěna na období pro lidové tradice typická: Velikonoce, Vánoce, lidová řemesla, folklór.

Múzeum oravskej dediny ve filmu

Díky malebnosti prostředí a udržované kráse lidové architektury, se muzeum stalo také vyhledávanou lokalitou pro filmaře. Exteriéry muzea můžete vidět samozřejmě nejčastěji v pohádkách, ale také v historických filmech, např.:

Tisícročná včela, Díky za každé nové ráno, Sedmero krkavců, Mikola a Mikolko, Zuzanka Hraškovie, Vianoce Adama Boronču, Správce skanzenu, Jako divé husi, Dies Irae, O zakletém králi a odvážném Martinovi, Vianočné želanie, Tanec medzi črepinami, O vánoční hvězdě (2020) aj.

Jak do Zuberce?

Pro cestující autem (ze směrů: Žilina, Martin, Ružomberok), je do obce Zuberec ideálním „východiskem“ Dolný Kubín, odkud je to po silnici (č. 59/E77) 38 kilometrů.

Cestou projíždíte přes Oravský Podzámok, kde můžete obdivovat dominantu známého Oravského hradu a vaší pozornosti jistě neuniknou ani četné stavby (památkové objekty) oravské lidové architektury v obcích na trase: Horná Lehota, Sedliacka Dubová a hlavně Podbiel (Rezervácia ľudovej architektúry), kde zároveň odbočujeme z hlavní silnice na vedlejší (č. 584) do Zuberce. V blízkosti muzea je velké parkoviště.

Nemotorizovaní návštěvníci se do Zuberce pohodlně dostanou pravidelnými autobusovými spoji. Zastávka je přímo u skanzenu.

Text a foto: Radek DAVID

1) PhDr. Jiří Langer, CSc (27.4.1936 v Brně)
Český etnolog a historik zaměřený především na lidovou architekturu Západních Karpat. Specializuje se na terénní výzkumy dřevěných kostelů a architekturu venkova. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a postgraduálně muzeologickou etnografii. Externí aspiranturu v Ústave etnológie Slovenskej akadémie vied v Bratislave ukončil v roce 1983.
V letech 1960-1963 pracoval v Oravskom múzeu, dále v Okresnom dome osvety v Dolnom Kubíne (1963-1965), v Oravskej galérii (1965-1971) a ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (1971-1996).
Patří k hlavním tvůrcům muzeí v přírodě v Zuberci, Pribyline a v Starej Ľubovni, pro které zpracoval etnografickou studii. Je členem mnoha redakčních a vědeckých rad dalších českých a slovenských muzeí v přírodě.
Publikoval více než 160 vědeckých studií a více než 210 recenzí. Je autorem řady odborných knih a monografií. V roce 2011 získal spolu s arch. Karlem Kučou prestižní cenu Europa Nostra za dvousvazkovou publikaci Dřevěné kostely a zvonice v Evropě. Byl u zrodu odborného časopisu Ethnologia europae centralis a v letech 1996-2016 jeho šéfredaktorem.