Avignon. Foto: Radek David

Avignon: Město sedmi papežů (Francie, Provence)

Prastaré město, založené na soutoku řek Rhôny a Durance. Návštěva Avignonu by rozhodně neměla chybět ve vašem itineráři, pokud jste zamířili na cesty po Provence. Svoji největší slávu si Avignon zažil v období, kdy se stal na několik desetiletí sídlem sedmi papežů. Období, kdy se papežský stát dostal pod silný vliv Francie, a papežové přesídlili z Říma do Avignonu, bylo označováno jako „Avignonské zajetí“ (též „babylonské zajetí církve“).

Přesnější název by měl znít: „Město devíti papežů“, ovšem dva z nich jsou nazýváni tzv. „vzdoropapeži“. Robert ze Ženevy (Klement VII., 1378 – 1394) a Petr z Luny (Benedikt XIII., 1394 – 1423), byli zvoleni v době velkého západního schizmatu (Velké papežské schizma(1) 1378 – 1417), nebyli proto uznáváni za právoplatné papeže.

Papežský palác v Avignonu.

Avignon leží na jihu Francie v regionu Provence-Alpes-Côte d´Azur a je sídelním městem departementu Vaucluse. Historické centrum (Papežský palác, biskupský dvůr, Avignonský most, hradby a katedrála) byly v roce 1995 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Právě historické centrum města bylo důvodem naší několikahodinové návštěvy v roce 2014.

Krátce k historii města

Nalezené důkazy osídlení lokality, kde dnes stojí více jak 100 tisícové město, se datují až do mladší doby kamenné(2) a později tu keltsko-ligurský kmen Kavarů zakládá opevněné sídlo Auenion. Přístav a sklad jménem Avenio zde kolem roku 500 př. n. l. staví kolonisté z 80 km vzdálené Marseille.

Pohled na část města z parku Rocher des Doms.

Po příchodu římských legionářů (cca 120 let př. n. l.), se od roku 48 př. n. l. město stává součástí provincie Gallia Narbonensis a jsou mu udělena městská práva. Vzkvétající město je přejmenováno na Colonia iulia augusta avenionesium. Ve 3. století vyrůstá za hradbami křesťanská osada a je postaven první dřevěný most.

Po obléhání v roce 500 Avignon připadl Ostrogótům a Merovejcům a v roce 736 jej dobyli Saracéni(3). O rok později jsou za tuto zradu potrestáni králem Karlem Martelem a město se stává součástí Provensálského království. Ve 12. století se na čas prohlašuje za samostatnou republiku. V roce 1303 zakládá papež první univerzitu, zaměřenou zejména na studium práv. Tolik stručný „výcuc“ z Wikipedie.

Věž románské katedrály Notre-Dame-des-Doms, stojící v těsném sousedství Papežského paláce. Katedrálu tvoří mohutná jednolodní budova, jejíž loď byla ve 14. století doplněna o postranní kaple.

Sídlo papežů a vzdoropapežů

Od roku 1309 se na dobu 69 let stává Avignon sídlem papežů, kterých se tu postupně vystřídalo sedm(4). Během té doby se městu dostává nebývalého rozkvětu. Když se roku 1376 poslední řádný papež Řehoř XI. vrátil do Říma, sídlili zde ještě dva vzdoropapežové.

Náměstí Place du Palais s Papežským palácem a katedrálou.

Rozkvět Avignonu zastavuje morová epidemie v roce 1721, které podlehlo přes 18 000 lidí, což tehdy představovalo tři čtvrtiny celkového počtu obyvatel města. Dne 14. září 1791 je město anektováno nově vzniklou Francouzskou republikou.

Papežské sídlo představují zejména dva paláce. Celý komplex budov stojí na ploše o rozloze 1,5 km2. Původní tzv. Starý palác, jenž byl skromným sídlem papeže Benedikta XII., pochází z let 1335 – 1342. Rozšíření paláce na jižní a západní část, honosící se již přepychem, proběhlo za papeže Klementa VI. v letech 1342 – 1370. Během Francouzské revoluce bylo veškeré vybavení vyrabováno a palác byl přetvořen na vězení, jež tu setrvalo až do 20. století.

Avignonský most

Avignonský most, pohled z parku Rocher des Doms.

Most (oficiálně: Le pont Saint-Bénézet), dnes poněkud nezvykle končící uprostřed jednoho ze dvou ramen řeky Rhôny, byl postaven mezi lety 1171 až 1185 původně jako dřevěný. Při obléhání města králem Ludvíkem VIII. v roce 1226 byl z podstatné části zničen. Nahradil jej kamenný most s 22 oblouky a délce 900 metrů, postavený v roce 1355.

Postupně most poškozovaly časté povodně. Definitivně se na jeho konci podepsala katastrofální velká voda v roce 1668, po níž se už nedočkal opravy a dál postupně chátral do dnešní podoby turistické atrakce, kdy z něj zbyly poslední čtyři oblouky. Již od roku 1840 je torzo mostu zařazeno mezi francouzské kulturní památky.

Avignonský most, v minulosti spojující Avignon s Novým městem (Villeneuve-lès-Avignon),  najdeme na severozápadním okraji historického centra města. Pěkný pohled na něj se nabízí například z parku Rocher des Doms.

Avignonský most (Pont Saint-Bénezet) s goticko-románskou patrovou kaplí Chapelle Saint-Nicolas je jedním z nejznámějších symbolů města.

Zdejší „česká stopa“ a mnoho důvodů pro další návštěvu

V dávnější minulosti pobývali v Avignonu také některé české, zejména církevní, osobnosti. Jedenáct let (1318 – 1329) tu prožil Jan IV. z Dražic; předposlední biskup pražský, který se podílel na uvedení Lucemburků na český trůn, také byl pravděpodobně tím, kdo dal podnět k prvnímu českému překladu Bible.

Z avignonských uliček.

Krátkou dobu ve zdejším papežském paláci strávil doktor teologie, mistr svobodných umění, profesor a rektor pařížské Sorbony Vojtěch Rankův z Ježova. Ve své době jedna z neuznávanějších církevní a morálních autorit v Evropě.

V roce 1374 se do Avignonu vypravil a úspěšně své učení obhájil z kacířství obviněný populární pražský a největší český reformní kazatel Milíč (pravděpodobně „Jan“) z Kroměříže. Při svém avignonském pobytu ještě v témže roce zemřel a je tu pochován.

Na náměstí Place du Palais.

Stopu v Avignonu zanechal také král Jan Lucemburský, který zde navštívil budoucího papeže Jana XXII. v doprovodu svého syna (tehdy ještě chlapce), budoucího krále českého a císaře římského Karla IV. Socha sedícího krále Karla IV. je součástí interiéru papežského paláce.

Avignon neprojdete a všechny významné památky nezhlédnete za den, natož během dvou či tří hodin. Proto rozhodně stojí za to se sem vrátit a udělat si čas nejen na všechny ty pamětihodnosti, ale také na návštěvu několika zajímavých muzeí a procházky ulicemi, uličkami s obchůdky (třeba tradiční „mýdlotéky“) i okolím města.

A co teprve nádherné lokality a zákoutíčka blízké náhorní plošiny Vaucluse (klášter Sénanque či vesnička Roussillon) a mnoho dalších. Oblast je také protkána mnoha skvělými cyklotrasami.

Autem do Avignonu

Arbois, městečko jurských vinařů, cestou do Provence.

Podíváte-li se na mapu, tak na první pohled je jasná volba dopravy autem klasickou cestou směřující až na španělské letovisko Costa Brava a dále do Barcelony. Tedy ; z hraničního Mulhouse do Lyonu (po dálnicích A36, 39, 40) a odtud po A7 až do cíle.

Pro ty, kdo nespěchají a nechtějí pozorovat kraj z oken auta ženoucího se po dálnici, máme tip na jinou trasu, kterou vjíždíme do Provence my, s použitím dálnic pouze v nejnutnějších případech ; MulhouseBesançon, dále po N83 (za Besançon nádherná jurská vinařská oblast kolem městečka Arbois – návštěva) a dalších státovkách do Voiron (před Grenoblem).

Z Grenoble kousek po dálnici A51, která končí za městem Monestier-de-Clermont a pokračuje jako silnice I. třídy D1075/E712 krásným údolím podél Kottických Alp a horských řek až do Sisteron (návštěva). Pak už další směr jednoduše na Aix-en-Provence a dál je vše na vás.

Text a foto: Radek DAVID

Poznámky

1) Velké papežské schizmasituace v katolické církvi, kdy úřad papeže zastávají dva anebo dokonce i tři různí papežové. Ten, který není uznáván za právoplatného, je označován jako „vzdoropapež“. Nejdelší papežské schizma probíhalo právě v době po tzv. „avignonském zajetí“ mezi léty 1378 – 1417, kdy od koncilu v Pise (1409) stáli v čele západní církve tři papežové. Přesunutí papeže z Říma do Avignonu se oficiálně zdůvodňovalo tím, že Řím není bezpečným místem. Ve skutečnosti mělo jít o pomstu krále Filipa IV. Sličného za to, že jej papež Bonifác VIII. odmítl jmenovat císařem. Po papežově smrti proto přesunul jeho nástupce Klementa V. do Avignonu. Není bez zajímavosti, že všech sedm avignonských papežů byli Francouzi.
Podrobnosti zde: Velké papežské schizma

2) Mladší doba kamenná (neolit)pravěké období 8 000 – 5 000 let před naším letopočtem, kdy se místo lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství – tzv. neolitická revoluce. Doba se tedy vyznačuje pěstováním obilnin i luštěnin, a také chovem domácích zvířat. Dalšími typickými rysy je výroba keramiky, zpracovávání materiálů broušením a vrtáním, vědomou výrobou oděvů a stavbou trvalých obytných objektů (usedlý způsob života). Pojem „neolit“ pochází ze složení řeckých slov: neos = nový a lithos = kámen.

3) Saracénstředověký evropský název pro Turka či Araba, především však muslima.

4) Papežové v Avignonu1309-1316 Klement V. (vlastním jménem Bertrand de Goth), 1316-1334 Jan XXII. (Jacques d´Euse), 1334-1342 Benedikt XII. (Jacques Fournier), 1342-1352 Klement VI. (zvaný Veliký), 1352-1362 Inocenc VI. (Étienne Aubert), 1362-1370 Urban V. (Guillaume de Grimoard), 1370-1378 Řehoř XI. (Pierre Roger Beaufort).

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.