Prielom Hornádu. Foto: Radek David

Přes Prielom Hornádu na Kláštorisko (Slovensko, Slovenský raj)

Prielom Hornádu je nejdelší soutěska v Národním parku Slovenský raj. A nejen to; Je výrazným geologickým územím a také přírodně cennou chráněnou lokalitou. Jednou se k jeho podrobnému popisu dostanu, dnes se budu věnovat turistice v této oblasti a představím vám jednu z několika možností, jak část tohoto území poznat.

Slovenský raj leží v oblasti Spiše na východním Slovensku, jihozápadně od města Spišská Nová Ves. Národní park, o rozloze 19 763 hektarů, byl vyhlášen v roce 1988. Řeka Hornád lemuje severovýchodní okraj národního parku v délce zhruba 12 kilometrů. Podstatná část tohoto úseku toku je všeobecně nazývána Prielom Hornádu.

Prielom Hornádu na naučném chodníku nedaleko Tomášovského výhľadu.

Hornád protéká NP Slovenský raj  v prostoru mezi turistickým rozcestím „Hrabušice, mýto“, na jihozápadním okraji obce Hrabušice a osadou Maša, kilometr od jihozápadního okraje Spišské Nové Vsi. Oblastí prochází několik turistických stezek a dva naučné chodníky: „Prielom Hornádu“ a „Smižanská Maša – Čingov“.

My jsme byli ubytováni v chatové osadě „Turistický raj“, jež leží asi 200 metrů od významného nástupního místa na trasu – Hrdla Hornádu. Zde začíná (nebo končí) placený úsek, kterých je v NP Slovenský raj několik. Dospělý tu za vstup zaplatí 2 eura.

Nášlapy na skalních stěnách.

Pro tento den volíme okruh, který začíná modře značeným chodníkem kolem řeky: Hrdlo Hornádu – Kláštorská roklina – Letanovský mlyn – Biely potok, rázcestie – Kláštorisko a pokračuje po zelené trase přes rozcestí Pod Kláštoriskom zpátky do kempu.

Okruh je dlouhý necelých 14 kilometrů, čekají na vás také exponované úseky (nášlapy ve skalních stěnách nad řekou), několik lávek a dalších terénních, přírodních i historických zajímavostí. Jedná se o celodenní výlet.

Hrdlo Hornádu – Letanovský mlyn

Lávka přes Hornád u Letanovského mlýna.

Z chatové osady Turistický raj se vydáme 200 metrů po zelené do místa Hrdlo Hornádu, odkud – po zaplacení poplatku – pokračujeme po modré kolem řeky. Dlužno ještě dodat, že ti, kdo od poměrně adrenalinového pojmu – Prielom Hornádu, očekávají nějaké extra dobrodružství, budou zklamáni; možná v období „velké vody“ to teprve bude ono.

Cesta kolem převážně poklidně tekoucího Hornádu je naštěstí zpestřena několika krátkými úseky s nášlapy ve skalních stěnách nad řekou. V úseku mezi Kláštorskou roklinou a Letanovským mlýnem překonáváme tři visuté lávky přes vodu. Po přechodu třetí z nich přicházíme na pravobřežní území, kde stával mlýn, dnes obestavěné několika nevkusnými chatami, většinou typické „socialistické víkendové architektury“.

Letanovský mlyn – Biely potok, rázcestie

NCH Prielom Hornádu, jaskyňa.

Po pivním občerstvení v bývalém mlýnu se vydáváme dál po modré, jež zároveň přechází v naučný chodník Prielom Hornádu. Tento úsek je již krajinářsky zajímavější a stejně jako předchozí má své exponované části v podobě nášlapů ve skalních stěnách nad tokem Hornádu.

Asi 200 metrů před rozcestím Biely potok je odbočka na zelenou stezku, po níž je možné vystoupat na jednu z největších atrakcí této části Slovenského raja, 100 metrů vysokou skalní vyhlídku – Tomášovský výhľad. Pro nás to zase až taková atrakce není, zvláště v době, kdy je zamořena návštěvníky, takže pokračujeme dál, po modré, směrem na Kláštorisko.

Biely potok, rázcestie – Kláštorisko

Louky na Kláštorisku.

Z bielopotockého rozcestí pokračuje naše stezka poměrně výživným stoupáním, zakončeným po 1,5 kilometru pod vrchem Čertova sihoť (822 m n. m.). Odtud se otevírá pěkný výhled přes dolinu Bieleho potoka na protější zalesněný hřeben s nejvyšším vrchem Jabloň (988 m n. m.). Po kochání a odpočinku následuje už jen příjemné, 1,5 kilometru dlouhé mírné klesání na rozlehlé pastviny na Kláštorisku.

Kláštorisko je bývalá oáza klidu v srdci Slovenského raja, dnes rušná křižovatka mnoha turistických tras. Již v první polovině 13. století sloužila tato lokalita jako útočiště obyvatel Spiše před nájezdy Tatarů. V roce 1305 byl na místě bývalé pevnosti položen základní kámen kartuziánského kláštera Skála útočiště (Lapis refugii). Z té doby patrně pochází označení zdejší krajiny za „raj“ (ráj).

Od roku 1983 tu probíhá rozsáhlý archeologický průzkum, který po celou dobu vede rodák z nedalekých Letanoviec, archeolog a historik doc. PhDr. Michal Slivka. Více o klášteře kartuziánů někdy v samostatném článku.

Zřícenina kartuziánského kláštera Skála útočiště (Lapis refugii) na Kláštorisku.

Asi 150 metrů nad zříceninou kláštera stojí bufet, kde se dá slušně najíst a občerstvit (možnost placení kartou). V restauraci je také půjčovna ferratového vybavení, jejíž služeb využívají zájemci o zdolání nedaleké (asi 40 minut chůze) ferraty Kyseľ.

Bufet na Kláštorisku.

Ostatně, přítomnost ferraty je ihned poznat podle po loukách se promenádujících panelákových „ferraťáků“, stále ještě důležitě navlečených do ferratových setů s přilbami na hlavách. Holt, být „ferraťákem“ je dnes velká maloměšťácká a lufťácká móda; k nelibosti chlapců z Horské záchranné služby.

Kláštorisko – osada Turistický raj

Klášterní bylinková zahrádka.

Odpočati, občerstveni a hlavně; obohaceni o historicko – kulturní zážitek v podobě kláštera, vydáváme se do cíle dnešní výpravy. Poslední 3 kilometry vedou po zeleně značené cestě. První kilometr si vykračujeme příjezdovou lesní komunikací a na rozcestí „Pod Kláštoriskom“ začíná sestup do cíle lesní roklí.

Těsně před osadou Turistický raj odbočujeme ze zelené trasy, která pokračuje k Hrdlu Hornádu, doleva na modrou, po níž absolvujeme posledních 150 metrů do kempu. Celý tento závěrečný úsek z Kláštoriska zabere něco málo přes hodinu chůze.

Text a foto: Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.