Rozkvétající „Belianky“ 2023 (Slovensko, Belianske Tatry)
Belianske Tatry, díky svému vápencovému pokryvu, bývají nazývány zahradou Tatier, stejně jako jeden ze šesti geomorfologických okrsků Západných Tatier – Sivý vrch. Na konci června, kdy již nastalo astronomické léto, se v těchto lokalitách setkáváme ještě s květenou časně jarní, jež se tu prolíná s rozkvétajícími teplomilnějšími druhy. Dalo by se spíše hovořit o pozdním jaru.
Po dvou letech jsme si jediným možným oficiálním způsobem opět prošli severozápadní polovinu Belianských Tatier. Tentokrát opačným směrem. I když rozdíl mezi první (15. 6. 2021) a druhou (25. 6. 2023) výpravou byl termínově pouhých deset kalendářních dnů, zastihli jsme loňské „Belianky“ o mnoho více rozkvetlé, a o to nám šlo především. Díky tomu vás mohu pozvat na turisticky náročnější botanickou procházku.
Z Tatranskej Javoriny přes Zadné Meďodoly do Ždiaru
Celou trasu z opačného směru popisuji v samostatném článku z roku 2021, proto se více zaměřím na botanickou tématiku a dílčí rozdílnosti v turistické části. Tou největší byla krátká zacházka z Kopského sedla na Kopskou pláň s krásnými výhledy.
Ubytování máme opět ve Ždiaru, kde túru ukončíme, a tak se ranním a docela zaplněným autobusem přesunujeme ze zastávky „Ždiar, Tatra“ do Tatranskej Javoriny. Cesta trvá cca 20 minut.
Hned v úvodu podotýkám, že úsek od rozcestí Pod Muráňom (2,1 km od Tatranskej Javoriny) po rozcestí Pod Ptošovskými turňami (2,6 km před Ždiarom) je, stejně jako většina turistických chodníků v Tatrách, v období od 1. 11. do 14. 6. uzavřen.
Tatranská Javorina – Zadné Meďodoly
V Tatranskej Javorine vystupuje spolu s námi asi polovina cestujících z autobusu, zbytek pokračuje do konečné zastávky v Lysej Poľane na Slovensko – polské hranici. Tady je výchozí místo jak do polské části Tatier (jezero Morskie Oko), tak do nádherné Bielovodské doliny.
Vydáváme se po modré, jež nás povede celou dolinou Zadné Meďodoly až do Kopského sedla. Po 2,1 km chůze asfaltkou přicházíme k rozcestí Pod Muráňom a lávce přes horský potok Javorinka.
Část turistů z rozcestí odbočuje doprava na zelenou trasu procházející nádhernou Javorovou dolinou a mnozí z nich budou pokračovat dále na legendární Sedielko (2372 m), nejvýše položené turisticky přístupné sedlo v Tatrách. Odtud zelená pokračuje dále přes Téryho chatu a Malou Studenou dolinu až na Hrebienok.
Zbylá část, spolu s námi, zůstává věrná modře značenému chodníku. Přecházíme lávku přes Javorinku a po pěti minutách přicházíme do ústí doliny Zadné Meďodoly, kde je instalována venkovní geologická expozice.
Po prohlídce expozice a krátké svačině, pokračujeme. Do Kopského sedla to máme 6 kilometrů středně náročného stoupání, zpříjemněného četnými výhledy a zpestřeného bohatě kvetoucí karpatskou květenou.
Po 40 minutách přicházíme k malebné krátké tiesňave Branka. Za další třičtvrtěhodinku se ocitáme na podmáčené mýtině s přístřeškem a dřevěnými sochami medvědů. Celý tento plácek, včetně informačních cedulí, je věnován právě tomuto savci.
Ze zastávky „Medveď“ nás od Kopského sedla dělí něco přes hodinu chůze již bezlesou krajinou s nekonečnými výhledy a rozkvetlými loučkami a okraji kolem chodníku. Objevují se také první orchideje – vstavač mužský znamenaný a pětiprstka žežulník.
Nutno vzpomenout, že cestou (asi po 300 metrech od „Medveďa“) procházíme místem nazývaným Opidum Spišskej Belej, kde je umístěný kovový kříž na památku po staletí trvajícímu zápasu mezi Dunajeckým panstvom a městem Spišská Belá o vlastnictví pastvin v Belianských Tatrách.
Kopské sedlo, Kopská pláň
Závěr doliny Zadné Meďodoly v Kopském sedle nás vítá porosty upolínů, zvonků alpských, všivců a dalších druhů karpatské květeny. Objevují se tu skupinky turistů, a tak se vydáváme posvačit na nedalekou Kopskou pláň s nádherným výhledem do doliny Bielych plies a na skupinu mohutných hor kolem Lomnického štítu.
Kopským sedlem prochází geomorfologická hranice dělící žulové Vysoké Tatry od vápencových Belianských. Kopská pláň není v mapách vyznačená. Jedná se o travnatou plošinu mezi Kopským a Predným Kopským sedlom.
Sedli jsme do trávy na okraji plošiny svažující se prudce do Doliny Bielych plies, vybalili svačinu a kochali se nádherným výhledem. Pár metrů pod nohami prochází společná hranice národních přírodních rezervací Dolina Bielej vody a Javorová dolina.
Výhledy z Kopské pláně
Závěr Doliny Bielych plies tvoří svahy Belianskej kopy, severovýchodního a jihovýchodního hřebene Jahňacieho štítu. Pod sebou máte jako dlani jakoby obří terasu „posetou“ několika plesy.
Dominantní Veľké Biele pleso je obklopeno skupinou osmi Bielych plies, z nichž jsou vidět asi tři, ostatní ukrývá hustý porost kosodřeviny. Vpravo za Veľkým Bielym plesom se leskne hladina Trojrohého plesa.
Nalevo se bělají svahy Belianskej kopy, na horizontu před námi se svažuje hřeben Malého Kežmarského štítu s Veľkou Svišťovkou, za kterou pokračuje dál jako Folmarský hrebeň.
Při pohledu napravo se nejblíže k nám vypíná pyramida nejvýchodnějšího štítu Vysokých Tatier, turisticky přístupného Jahňacieho štítu (2229 m n. m.). Od něj nalevo se táhne jeho jihovýchodní hřeben s nejvyšší hrou Kozím štítem (2111 m n. m.). Za ním na horizontu svádí k pohledu výrazná skupina hor kolem Lomnického štítu.
Nejmohutnějšími jsou z tohoto pohledu Kežmarské štíty (vlevo) a směrem doprava nejvýraznější samotný Lomničák a napravo od něj je částečně vidět Pyšný štít.
Kopské sedlo – Široké sedlo – Monkova dolina – Ždiar
Je na čase vydat se po červené značce na zpáteční cestu. Z Kopského sedla vystupujeme do Vyšného Kopského sedla, odkud mírným klesáním sestoupíme do Širokého sedla.
Okolí chodníku a okolní vápencové terasy zdobí opět několik druhů karpatské květeny, z nichž některé představujeme ve fotogalerii. Ze Širokého sedla se vydáváme na hodně nepříjemný sestup Monkovou dolinou, během něhož si stokrát řeknete, že tímto směrem do Ždiaru už nikdy.
Útrapy nepříjemného sestupu končí na úseku pod Hlásnou skalou na pohodlném chodníku podél Rígeľského potoka vedoucího na rozcestí Pod Ptošovskými turňami. Odtud zbývá už jen 2,6 km pohodlné chůze do Ždiaru.
Závěrem
Pro větší množství technických a podrobnějších údajů o trase dávám ještě jednou prolink na popis celé trasy absolvované v roce 2021 z opačného směru. A také jedno doporučení naznačené o kousek výše.
Pokud mohu poradit, kdo plánujete projít si tento jediný možný oficiální okruh touto částí Belianských Tatier, zvolte variantu ze Ždiaru do Tatranskej Javoriny. Do Širokého sedla trochu máknete, ale je to – alespoň z mého pocitu – příjemnější než sestup.
Ze Širokého sedla do Tatranskej Javoriny je to už nenáročná a příjemná procházka pozvolným klesáním dolinou Zadné Meďodoly. Jediné, čemu se musíte přizpůsobit – jste-li vázáni na autobus – hlídat si jeho odjezdy.
Text a foto: Radek DAVID