Sudoměř: Dějiště první vítězné bitvy husitů

Nejen příroda zdejšímu kraji rozdávala plnou náručí. Svým významným dílem přispěla i historie. V širokém okolí Sudoměře nenajdeme takřka vesničku, obec či městys, kam by svým dílem nepřispěly ruce a činy našich předků. Své stopy tu zanechali už Keltové, kteří na Otavě rýžovali zlato.

K podrobnějšímu popisu zdejší krajiny se zcela nepochybně vrátíme někdy příště. V tuto chvíli nás bude zajímat lokalita, ležící asi 1 kilometr jihovýchodně od Sudoměře. Nepatrná vyvýšenina, obklopená rybníky Prostřední, Škaredý a Markovec, se může pyšnit vskutku ojedinělou historickou událostí.

Přesně před 600 lety (25. 3. 1420) se tu odehrála první významná a vítězná bitva, která definitivně vynesla do čela začínající husitské revoluce našeho neznámějšího bojovníka a vojevůdce – Jana Žižku z Trocnova. Bitva u Sudoměře předznamenala směr, jakým se v následujících letech bude ubírat boj husitů za prosazení pilířů celého hnutí – čtyř pražských artikulí.

Co vlastně o bitvě u Sudoměře skutečně víme?

O slavné bitvě existuje spousty textových i obrazových materiálů. Ovšem zdaleka ne všechny prameny podávají věrohodná svědectví. Písemné zápisky přímých účastníků bitvy ani pamětníků té doby se nedochovaly. První zmínky se objevují teprve až několik desítek let po bitvě.

Historikové tedy pracují pouze s více či méně věrohodnými hypotézami. Celá řada badatelů vychází z kusých informací a ve snaze dát této dějinné události nádech serióznosti, musí často barvitou představivost jejich autorů (zejména tendenčně píšících kronikářů) krotit. Proto je třeba některé údaje na informačních cedulích v okolí slavného bojiště brát z pohledu (i malé) pravděpodobnosti.

Někdy 22. nebo 23. března 1420 husitská skupina čítající přibližně 400 lidí, včetně žen a dětí, opouští nedobrovolně Plzeň a míří do Tábora, budoucí zaslíbené husitské obce. Přesný směr trasy z Plzně není znám, první zmínky o trase průvodu se zaznamenaly až ze Štěkně, ležící 3 kilometry severozápadně od Sudoměře.

Ze Štěkně byly dvě možnosti, kudy se vydat k Táboru; severovýchodním směrem k Písku nebo jihovýchodním k Týnu (dnes nad Vltavou). Jan Žižka od počátku cesty věděl, že průvod je sledován vojenskými oddíly plzeňského landfrýdu¹, zvolil tedy méně nebezpečnou, jihovýchodní trasu. Po přebrodění Otavy (pravděpodobně u Přeborovic) dostává zprávu, že proti houfu husitů se od Písku blíží nepřítel.

Plzeňský landfrýd, vedený Bohuslavem ze Švamberka a Hanušem z Kolovrat, nedisponoval takovým počtem vojáků, aby se mohl s husity utkat ještě na území Plzeňska. Proto cestou postupně přibírá vojenskou podporu: za Strakonicemi oddíl Jindřicha z Hradce, a od Písku oddíly Petra Konopišťského ze Šternberka, kutnohorského mincmistra Mikuláše Divůčka a Jana Městeckého z Opočna.

K samotné bitvě

Po poradě s muži družiny Chvala Řepického zaujímá Žižkův houf místo u hráze (tenkrát o metr nižší než dnes) v tu dobu vypuštěného rybníka Škaredý, v již známé lokalitě pod Sudoměří. Dostupné prameny neuvádí nic víc, než že se tu husité obklopili hradbou vozů, kterých měli víc než dvanáct.

Ani o známé vyvýšenině, kde dnes stojí pomník Jana Žižky, se nikde nedočítáme. O vhodnosti výběru tohoto místa lze však logicky usuzovat, vzhledem k tomu, že se žádná jiná výhodnější možnost nenabízí, a to i s ohledem na skutečnost, kdy není přesně zmapovatelná ani tehdejší rybniční síť. Prokazatelně v té době zde byly rybníky Markovec a Škaredý, na místě rybníka jménem Prostřední (prameny z roku 1420 jej nezmiňují) mohla být v té době bažina.

Byla postavena obrana, rozděleny úkoly. Kněz Václav Koranda povzbudil kázáním boží bojovníky a ti, jak bylo v Žižkově vojsku zvykem, se v souladu s autoritou Starého zákona a slovy krále Šalamouna, pomodlili k Bohu, přítomnému v pozdvižené schráně či monstranci.

Nastala doba očekávání nepřítele. Ten se dostavuje nedlouho před nešporami², kolem čtvrté hodiny odpolední. Bitvu ukončila přicházející tma, kdy nepřátelské oddíly se značnými ztrátami bojiště opustily. Mezi asi 40 oběťmi na straně husitů byl i Žižkův blízký Břeněk z Dolan.

Husité přenocují na bojišti. Podle tehdejších zvyklostí platných v celé středověké Evropě, vítěz setrvá a přenocuje na bojišti, poražený odtáhne. Přesto o výsledcích bitvy existuje v historické literatuře (kronikách) přemíra nesrovnalostí, fabulací a nesmyslů, zejména ze strany husitům ne právě nakloněných autorů.

Počty bojovníků, archeologické nálezy a památník

Starodávné mýty takřka vždy vytváří idylický obraz, kdy hrdinný vítěz poráží mnohonásobně větší přesilu nepřítele. Nejpravděpodobněji se realitě blíží již zmíněný přibližný počet 400 husitů (včetně žen a dětí), odolávající množství zhruba 700 nepřátel (P. Čornej, P. Bělina: Slavné bitvy naší historie). Josef Pekař v knize Žižka a jeho doba uvádí na nepřátelské straně 2 000 vojáků, František Palacký ve svých Dějinách národu Českého v Čechách a na Moravě dokonce 5 tisíc!

Při opravě rybníka Škaredý byly učiněny první důležité nálezy (podkovy, ostruhy, hrot kopí aj.) v roce 1896. Část z těchto nálezů je uložena v Prácheňském muzeu v Písku, část v Muzeu hlavního města Prahy. Po skromných nálezech (podkovy) přichází v roce 2007 série významnějších (přilba, součásti koňských postrojů, sekery, šipka z kuše, ostruhy, tesáky). Tyto nálezy (objevené při odtěžení bahna) pocházejí ze severovýchodního výběžku rybníku Prostřední.

Jako připomínka slavné bitvy stojí na vyvýšenině mezi rybníky 16 metrů vysoký pomník Jana Žižky, postavený z kamenných kvádrů. Za pomoci stavitele Františka Kulíře, jej v roce 1925 vytvořil sochař Emanuel Julian Kodet.

V roce 2011 byly na louce u jihozápadního cípu Prostředního rybníka rozmístěny čtyři dřevěné sochy husitských bojovníků. Jejich autorem je řezbář Ivan Šmilauer. Čtveřice soch symbolizuje čtyři stovky bitvy zúčastněných „božích bojovníků“ a čtyři pražské artikuly, jako pilíře husitského hnutí.

Nejbližší okolí a dostupnost místa

Jak jsem uvedl na začátku, okolí Sudoměře dotváří celá řada známých i méně známých obcí a měst: Strakonice, Písek, Kestřany, Putim, Štěkeň, Čejetice, Mladějovice, Ražice a další, v nichž se nachází další historické i přírodní památky.

Na místo památníku bitvy u Sudoměře se dá motorovými vozidly zajet na parkoviště zkraje rybníku Markovec u Žižky, pak pěšky po modré trase (hráz) na místo. Blízko rybníku je také vlaková zastávka (Sudoměř u Písku), autobusová zastávka se pak nachází přímo v obci Sudoměř. Oblast je protkána sítí pěších i cykloturistických tras, vyzývajících ke krásným celodenním výletům. Stačí si vybrat dle mapy.

Text a foto: Radek DAVID

Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc.: Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka, vyd. Paseka (2019)
Wikipedie: Sudoměř

1) Landfrýd (zemský mír) – vyhlašoval jej panovník nebo spolek feudálů a měst v dobách narušení pořádků, jako opatření k zabránění rozbrojům a k ochraně pořádků a právního řádu.
Plzeňský landfrýd vznikl z iniciativy katolického šlechtice Bohuslava ze Švamberka, stoupence potlačení husitského hnutí. Později (29.10.1420) byl plzeňský landfrýd potvrzen i Zikmundem Lucemburským, jež ho uznával a významně podporoval jako oporu královské moci. Jeho členům rozdal mnoho královských, církevních i zabavených statků.

2) Nešpory – součást denních modliteb, odpolední či podvečerní pobožnost.