Pod vrcholem Rakytova. Foto: Radek David

Výstup na Rakytov ze Smrekovice (Slovensko, Veľká Fatra)

Rakytov s nadmořskou výškou 1 567 metrů obsazuje čtvrtou příčku v pořadí nejvyšších hor Velké Fatry. Vystoupat na vrchol výrazné a odevšad snadno poznatelné pyramidové kupy je možné z několika světových stran. My si pro dnešek vybereme tu nejsnadněji dostupnou pro ty, kdo si ulehčí cestu na hřeben pohoří nějakým motorovým přibližovadlem.

Výstup na „rozhlednu“ Velké Fatry, jak se Rakytovu přezdívá, ze sedla mezi Malou Smrekovicou a Smrekovicou, patří mezi středně náročné a moc hezké celodenní horské túry, kdy nemusíte překonávat žádná velká převýšení. To za předpokladu, že se dopravíte na parkoviště u horského hotelu Granit (bývalá vojenská zotavovna Smrekovica) ležící v nadmořské výšce 1 350 metrů, vlastním motorovým vozidlem.

Rakytov ze Skalní Alpy (říjen 2016)

Můj první pobyt na Velké Fatře se odehrál právě v tomto zařízení v roce 1990, kdy již bylo umožněno využívat vojenských zotavoven k rekreacím i civilním osobám. Jen tak pro zajímavost a srovnání; tenkrát jsem za čtrnáctidenní pobyt s plnou penzí zaplatil asi 750 korun československých, dnes stojí dvoulůžkový pokoj 70 euro se snídaní na den.

Nezapomínejte! Ne my, ale medvědi jsou tady doma!

Nicméně, místo je to skvělé a jedinečné už jen proto, že na celém hřebeni pohoří patří mezi pouhá čtyři zařízení, kde se dá přespat či strávit dovolená. Další jsou: horský hotel Kráľova studňa na samotném západním konci hlavního hřebene, pak známá chata Pod Borišovom (omezené možnosti) a Smrekovici nejblíže (přes kopec) horský hotel Smrekovica na Močidle, jenž byl v době naší poslední výpravy (červen 1919) mimo provoz. Fungování (spíše nefungování) tohoto hotelu je poslední dobou vůbec nějaké záhadné.

Absence lanovek, nevkusných penzionů a apartmánů či různých odpudivých komerčních atrakcí (patřících na Matějskou pouť a ne do hor), lákajících “mastňáky” k návštěvě, vytváří z Velké Fatry ráj milovníků (“srdcařů”) skutečné vysokohorské turistiky a klidu. Pocestného tu i ve vrcholné “lufťácké” sezóně, potkáte jen sporadicky.

Již cestou ze Smrekovice na Močidlo se nám otevírají první výhledy: v levé polovině poznáváme do oparu zahalenou majestátnou kopuli alpy Ploská a napravo od ní tmavý hrb Borišova. A typickou oblačnost, která jasně přepovídá bouřkový den (červen 2019).

Po zelené na Rakytov

Bývalý lom na Močidle, oficiální místo k bivaku

Už se nebudeme zdržovat rozjímáním a z parkoviště vyrážíme po zeleně značené trase, která nás zavede až na vrchol „pyramidy“ Rakytova. Po necelém kilometru pohodlné chůze s výhledy na Malou Fatru přicházíme na již zmíněnou lokalitu Močidlo (1 335 m), kde, kromě malého horského hotelu, je v místě opuštěného malého lomu oficiální možnost bivakování, což dobře znají absolventi několikadenních přechodů velkofatranských hřebenovek.

Ještě na začátku 90. let nedaleko tohoto hotelu (patřil Celulózce Ružomberok), stála salaš s udírnou sýrů a po okolních holnatých kopcích a svazích se páslo stádo ovcí, jejichž zvonce bylo slyšet daleko široko. Dnes už je to jen nostalgická vzpomínka.

Posezení na kótě 1 404 metry

Na informační cedulce si přečteme, jak se chovat v případě, že narazíme na medvědy a další dva kilometry procházíme překrásným vrstevnicovým chodníkem po jihovýchodním svahu hory Skalná Alpa (1 463 m), od jara do podzimu posetém tisíci květy bohaté karpatské flory. Na konci jara lány orchideje vstavače mužského (dříve: horského) znamenaného, začátkem léta trsy upolínů evropských, kozích brad karpatských a dalších desítek druhů rostlin.

Výhled ze Skalní Alpy na, zleva: Tanečnicu, Rakytov, Čierny kameň, kopuli Ploská a zcela vpravo vyčnívá vrchol Borišova. V popředí orchideje vstavače mužské (květen 2017)

Ještě před vrcholem Skalní Alpy se zastavíme při dřevěném posezení na kótě 1 404 metry a pokocháme krásnými výhledy nejen na cíl naší cesty, ale také jihovýchodním směrem na hřeben Nízkých Tater. Můžeme se otočit také za sebe a v dálce poznáváme Západní Tatry.

Po krátkém odpočinku pokračujeme dál a z chodníčku si „odskočíme“ na vrcholový hřebínek Skalní Alpy. Ze strmého srázu severozápadního svahu pod vámi se mnohým zatají dech, ale každý bude uchvácen monumentálním výhledem na západní část Velké Fatry s výraznými horami Kľak (1 394 m) a Lysec (1 381 m) a severním směrem na celé panorama kriváňské Malé Fatry.

Bukovo – javorový porost v NPR Skalná Alpa

Strmější sestup z vrcholu Skalní Alpy nás přivádí do stejnojmenné a poměrně rozsáhlé národní přírodní rezervace. Následuje asi dvoukilometrový úsek, sice bez výhledů, ale za to nefalšovaným velkofatranským pralesem, jež hned při vstupu začíná unikátním, bukovo – javorovým porostem.

Lesnatý úsek končí na rozcestí zelené a žluté trasy v Severním Rakytovském sedle (1 415 m), půl kilometru pod vrcholem Rakytova. Jihovýchodním směrem obchází žlutá trasa svahy Rakytova a pokračuje k malebné turistické útulně Limba a dále Teplou dolinou do osady Teplá. Na druhou stranu obchází žlutý chodník severozápadní svah hory a končí v Južnom Rakytovskom sedle. O této cestě ještě bude zmínka.

Z nádherného úseku velkofatranského pralesa vystupujeme v Severnom Rakytovskom sedle mezi Rakytovem a Tanečnicou. Na Tanečnici je vstup zakázán (červen 2019)!

Z vrcholu Rakytova přes Skalní bránu zpátky

Kříž na vrcholu

Ze Severního Rakytovského sedla máme před sebou už jen půl kilometru výživnějšího stoupání s převýšením necelých dvou set metrů. Na vrcholu nás vítá dřevěný kříž a orientační tabule popisující dechberoucí kruhový výhled na pohoří snad celého severního Slovenska: Velkou Fatru, Malou Fatru, Kremnické vrchy, Nízké Tatry, Chočské vrchy, Tatry a další.
Navzdory solidní nadmořské výšce tu v červnu 2019 pozorujeme i poletující otakárky fenyklové.

Otakárek fenyklový na vrcholu Rakytova

Cestu zpátky je možné zvolit tutéž, co na vrchol. Zajímavější ovšem je pokračovat dál po zelené do Jižního Rakytovského sedla (1 295 m). Sestup po celou dobu zpestřují krásné výhledy, především na nejbližší hory: Minčol (1 398 m), Čierny kameň (1 480 m), Ploskou (1 532 m) a Borišov (1 509 m), pod kterým pouhým okem rozeznáváme legendární chatu Pod Borišovom, považovanou za nejkrásnější horskou chatu na Slovensku.

Skalní brána na jižním svahu hory

Před rozcestím na Jižním Rakytovském sedle procházíme zajímavým geologickým útvarem, nazývaným Skalní brána. Ze sedla se vydáváme zpátky již zmíněnou žlutou cestou (převážně zarostlou a bez výhledů), jež se napojuje pod Severním Rakytovským sedlem na zelenou, a tu už známe.

Máte-li ještě dostatek času, stojí za to pokračovat dál po žluté až k turistické útulně Limba (1 210 m). Není to daleko ani náročné a navštívit malebné zákoutí útulny rozhodně za to stojí. Můžete se osvěžit ve studánce, dát si pivo (pokud je tam služba) a pokochat se opravdu překrásným výhledem na celé pohoří Nízkých Tater. Tou samou cestou se pak vracíme zpátky.

Návrat zpátky opět krásným vrstevnicovým chodníkem na svahu Skalnej Alpy (červen 2019).

Na závěr malá rekapitulace údajů

Do výchozího místa naší trasy, parkoviště u horského hotelu Granit Smrekovica, se dostanete motorovým vozidlem. Odbočka je ze silnice č. 59/E77 (Banská Bystrica – Ružomberok) v osadě Podsuchá. Odtud vás čeká stoupání asfaltovou silničkou (též: modrá trasa a cyklotrasa č. 2418) dolinou Výšne Matejkovo (délka 8 km a 1 km převýšení). V zimě jsme tudy nejeli, ale bude to asi výživné.

Délka vlastní trasy:

  • po zelené tam a zpět – 11,5 km (627 m převýšení, 627 m sestup),
  • z vrcholu přes Jižní Rakytovské sedlo – 14 km (navíc 282 m sestup),
  • se zacházkou k útulně Limba a zpět – připočítat 2,6 km (195 m převýšení a sestup).

Text a foto: Radek DAVID

Zanechte komentář

Vaše mailová adresa nebude zobrazena.