Ze Ždiaru přes Zadné Meďodoly do Tatranskej Javoriny (Slovensko, Belianske Tatry)

Od roku 1978 je možnost putování po Belianských Tatrách značně omezena. Z důvodu ochrany vzácné přírody omezení uzavírá několik turistických tras, včetně oblíbené hřebenovky. Přednost ochrany přírody na tomto území trvá, navzdory silným tlakům zejména rekreační lobby v nedalekém Ždiaru, kupodivu doposud. A je to tak správné.

Právě kvůli přísné ochraně přírody se možnosti pěší turistiky v Belianských Tatrách zredukovaly prakticky na dva okruhy. Na žádnou z hor, jež tvoří jediný hřeben pohoří, není možné legálně vystoupat. Turistické trasy procházejí pouze dolinami a sedly. I přes tato omezení nabízí  návštěva „Belaniek“ nevšední zážitky.

Výhled přes Široké sedlo na část jediného hřebene Belianskych Tatier s dvěma nejvyššími vrcholy: v popředí Ždiarska vidla (2142 m) a za ní Havran (2152 m). Jihozápadní svahy strmě spadají do doliny Zadné Meďodoly. V pozadí vlevo část polských Tater nad Bielovodskou dolinou.
Široké sedlo a hora Ždiarska vidla

Belianske Tatry jsou jedním ze dvou geomorfologických okrsků Východných Tatier. Druhou část tvoří Vysoké Tatry, od Belianských odděleny Kopským sedlem a dolinami Predné a Zadné Meďodoly a Dolinou Siedmich prameňov.

Celé horstvo tvoří jediný hřeben o délce 14 kilometrů, z něhož vystupuje devět výrazných vrchů o nadmořské výšce od 1890 m (Muráň) po 2152 m (Havran – nejvyšší hora). Od žulových Vysokých Tatier se Belianky výrazně liší unikátním vápencovým a břidlicovým pokryvem.

Díky vápencovému složení jsou v pohoří známé časté krasové jevy. Z mnoha jeskyní je přístupná pouze jediná – Belianska jaskyňa, považovaná za jednu z nejkrásnějších na Slovensku. Rozmanitostí vyniká samozřejmě také květena.

Konečně v Beliankách!

Chata Ždiar a Belianske Tatry v pozadí

Belianske Tatry nás lákaly již dlouhý čas. Když už jsme se rozhodli touhu realizovat a konečně se nám podařilo sehnat našim představám odpovídající ubytování, zhatil nám říjnový termín v roce 2020 projekt „Covid-19“.

Zklamaní a naštvaní si zamlouváme náhradní v době od 13. do 19. 6. 2021, na který nám navazuje následující další týden v Západných Tatrách. Psychopatická covidová opatření slovenské vlády drancují nervy doslova do poslední minuty před odjezdem.

Konečně je tu vysněná neděle a my brzy ráno vyrážíme na cestu od Šumavy k Tatrám. Odpoledne už vybalujeme věci v útulném srubovém staveníčku „Chata Ždiar“ u paní Ivančákové. Ubytování splňuje vše, co jsme očekávali: klid, soukromí, výhledy na hřeben „Belianiek“ a také možnosti výprav do okolí, naplněného krásami a zajímavostmi.

Program máme zpravidla připravený tak, abychom střídali dny vysokohorské turistiky s cestami za historií. V Tatrách se otevírají všechny přes zimu uzavřené (od 1. 11.) turistické horské stezky 15. června, a tak pondělí (14. 6.) věnujeme výletu do Starej Ľubovni .

V úterý již otevíráme tatranskou turistickou sezónu jedním ze dvou okruhů, které je možné v Beliankách absolvovat. Tady je.

Ždiar – Monkova, Široká dolina – Široké sedlo – Kopské sedlo – Zadné Meďodoly – Tatranská Javorina

Výhled ze Široké doliny těsně pod Širokým sedlem. V údolí obec Ždiar - 15.6.2021.

Ždiar – Monkova dolina

Monkova dolina a potok Biela, v pozadí hora Havran

Jediná trasa, kterou se dá legálně vyjít na hřeben Belianských Tatier se všeobecně uvádí v podobě „Monkovou dolinou do Širokého sedla“.

Červeně značená cesta (V nových mapách se již označuje jako „Tatranská magistrála“, ač ta má nejčastěji uváděný začátek či konec na rozcestí „Veľké Biele pleso“.) nám začíná přímo pod chatou u autobusové zastávky „Ždiar, Tatra“.

Teď bude následovat trochu „převrat“ ve všeobecně zažitém názvosloví, protože mám rád přesnost údajů. Podle nejnovější verze „pětadvacítkové“ turistické mapy vydavatelství Tatraplan z roku 2019 končí Monkova dolina rozcestím Pod Ptošovskými turňami.

Ve všech ostatních mapách se ovšem celý úsek Ždiar – Široké sedlo označuje pouze jako Monkova dolina.

Pod Ptošovskými turňami; Ždiarska vidla a Havran (vpravo), v popředí Hlásna skala

Podle informací by se na tomto rozcestí měl vybírat poplatek, v čase naší návštěvy tam ovšem bylo pusto a prázdno. Zřejmě proto, že se jedná o první den otevření cesty po zimním spánku.

Stezka od rozcestí Pod Ptošovskými turňami do Kopského sedla je zároveň značena jako „Naučný chodník Monkova dolina – Kopské sedlo“. Některé informační tabule jsou ovšem ve značně havarijním stavu.

Rígľanská a Široká dolina – Kopské sedlo

Pokračujeme po červené podél Rígeľského potoka již Rígľanskou dolinou, a po 2 kilometrech stále ještě docela pohodlné chůze lesním úsekem se ocitáme pod Hlásnou skalou (1 661 m n. m.). Tady les končí a začíná již typické zdlouhavé stoupání tatranskou dolinou do „nebes“.

Výstup Širokou dolinou; vpravo Ždiarska vidla

Nutno podotknout, že právě mohutná skalní stěna Hlásna skala a typické siluety dvou nejvyšších hor Belianských Tatier Havran (2 152 m) a Ždiarska vidla (2 142 m), nás doprovází od začátku až po zmíněný lesní úsek.

Po necelém kilometru zhruba hodinové stoupání se nám otevírá pohled na vzdálený, přibližně 12 metrů vysoký Vodopád Rígeľského potoka. My tento tento potok přecházíme a pokračujeme stoupáním již Širokou dolinou.

Po 1,3 kilometrech více jak hodinové chůze (v tomto čase ještě místy přes souvislé sněhové plotny) staneme v opravdu Širokém sedle, mezi svahy Ždiarskej vidly a hory Hlúpy (2 061 m).

Pohled z Vyšného Kopského sedla na Vysoké Tatry a dolinu Zadné Meďodoly - 15.6.2021.

Výhledy ze Širokého sedla

V popředí Jahňací štít, za ním Kolový a Ľadový štít

Širokém sedle (1 825 m) nás po pětihodinovém stoupání čekají úchvatné výhledy, při kterých zapomínáme na dosavadní trmácení.

Severozápadním směrem na hřeben Belianských Tatier (Ždiarska vidla, Havran, Nový vrch) a do monumentální doliny Zadné Meďodoly, jež dělí Belianky od východní části Vysokých Tatier.

Jihozápadně, přímo před očima, máme nejvyšší část Tatier – skupinu štítů kolem Lomničáku. Doslova na dosah ruky se tyčí nejvýchodnější hora Vysokých Tatier – Jahňací štít (2 229 m) a za ním Kolový (2 418 m) a Ľadový (2 627 m) štít, třetí nejvyšší hora Tatier.

Před námi Kopské sedlo, uprostřed skupina kolem Lomnického štítu

Jižnímu výhledu dominuje Lomnický štít (2 634 m, druhá nejvyšší hora Tatier) a přímo jej obklopující: Pyšný (2 621 m) a Kežmarský (2 556 m) štít, od něhož odděleně nalevo se nenápadně krčí Veľká Svišťovka (2 037 m).

Ze Širokého sedla pokračujeme přes Výšne Kopské (1 934 m) do Kopského sedla (1 749 m). Úsek je dlouhý asi 1,5 kilometru, což představuje necelou hodinku chůze s prakticky stejnými výhledy.

Na rozcestí v Kopském sedle opouštíme červenou stezku, odbočujeme na modrou, která nás provede téměř devítikilometrovým závěrečným úsekem. Jeho převážnou část tvoří nádherná rozkvetlá dolina Zadné Meďodoly.

Koniklec bílý je na vápencovém podloží Belianskych Tatier jako doma. Bohaté porosty této krásné byliny jsou právě v úseku Kopské sedlo - Zadné Meďodoly - 15.6.2021.

Kopské sedlo – Zadné Meďodoly – Tatranská Javorina

Chodník přes Zadné Meďodoly

Kopské sedlo od sebe odděluje doliny Predné a Zadné Meďodoly, které se v místním nářečí nazývají „Koperšády“ a je geomorfologickou hranicí mezi Vysokými a Belianskými Tatrami. Jeho podklad je vápencový, takže geologicky patří k Belianským Tatrám. Je výchozím místem k horolezeckým výstupům na Jahňací štít.

Stezka přes dolinu Zadné Meďodoly (6,5 km) je nenáročná a velice příjemná nejen na chůzi, ale upoutá především výhledy a ocení ji také milovníci karpatské květeny. Dolina patří mezi nejvýznamnější botanické lokality celých Tatier a své stopy tu v minulosti zanechali také lidé.

Meďodolský potok

Název „meďodoly“ nijak nesouvisí se zdejším poměrně vysokým výskytem medvědů hnědých, ale s dolováním měděné rudy v minulosti. Celá trasa je vyznačena také jako „Naučný chodník Zadné Meďodoly“, kde se jednotlivé podrobnosti jak o těžbě měděné rudy, tak o zdejší přírodě, dozvíte z informačních tabulí.

Po šesti a půl kilometrech chůze podél Meďodolského potoku, na rozcestí „Pod Muráňom“ (1 076 m), se dolina napojuje na Javorovou dolinu. Za necelou půlhodinu chůze asfaltkou kolem potoka Javorinka přicházíme do dědiny Tatranská Javorina. Po občerstvení v restauraci přímo u zastávky odjíždíme autobusem zpátky do Ždiaru.

Základní údaje o trase

Rozcestí Pod Muráňom s výhledem na Kolový (vlevo) a Ľadový štít

Celodenní trasu lze považovat za středně náročnou s kratšími náročnějšími úseky. Celková délka je 17,3 km (zpáteční cesta busem z Tatranské Javoriny do Ždiaru – 11km).

Převýšení 1073 metry, sestup 948 metrů. Nejvyšším bodem trasy je Vyšné Kopské sedlo – 1 944 metry nad mořem.

Itinerář trasy na mapách Seznam uvádí dobu chůze 6:35h. My jsme ji volným tempem (nechodíme do hor závodit) s přestávkami a zastávkami (focení, info tabule) absolvovali za 10:30h.

Graf převýšení.

Text a foto: Radek DAVID

Vyznačení trasy na 3D modelu letecké mapy z mapového portálu Seznam.cz (fialovou barvou je vyznačena cesta autobusem z Tatranskej Javoriny do Ždiaru).
Belianske TatryPěší trasySlovenskoTatranská JavorinaTatranský národný parkTatryŽdiar
Comments (0)
Add Comment