Village des Bories (Francie, Provence)

Muzeum osada Bories leží 2 km západně od městečka Gordes, jehož je majetkem, vzdáleném asi 40 km východně od Avignonu. Ukrytá v porostu olivovníků, dostupná po úzké komunikaci, spíše trochu rozšířeném chodníku. Po několika desítkách metrů chůze po pěšině mezi stromy, vstupujeme do areálu; Jakoby se tu zastavil čas v jakési „době kamenné“.

Skanzen Village des Bories

Základní kámen současného památkového areálu položil básník a spisovatel Pierre Viala, který v roce 1968 zakoupil jednu z pěti opuštěných usedlostí, tu opravil a obnovil v ní tradiční zemědělskou činnost.

Bories je dnes nejvýznamnější skupinou tzv. suchých kamenných staveb⁽¹⁾, charakteristických pro území arrondissementu (u nás okresu) Apt v 18. a 19. století. Jejich největší koncentrace byla právě na katastru města Gordes, kde jich stálo na čtyři stovky.

Historie místa a kamenných staveb

Založení osady se datuje kolem roku 1766, a to na základě královského nařízení o zúrodňování půdy v Provence. Tehdy se musela země vyrovnávat se silným populačním růstem.

Aby se předešlo hrozícímu hladomoru, bylo malým zemědělcům, nejchudším rolníkům a prostému lidu povoleno nabývat a obdělávat volné neobývatelné půdy. Často v lokalitách vzdálených od větších vesnic a úrodných plání.

V této době dostávají stráně a náhorní plošiny také novou tvář. Na nově vzniklých polích se pěstovaly moruše, vinná réva, mandloně, obiloviny, krmiva a především olivovníky. Až do tzv. „velkého mrazu“ v roce 1956 byla pro tuto oblast stěžejní výroba olivového oleje.

Významná byla také doplňková činnost, jež zároveň umožnila rozvoj rodinných prací: chov drobných hospodářských zvířat, hedvábnictví, včelařství, sběr vonných a léčivých bylin, koření, lanýžů a jiné. Příjmy z této činnosti byly pro rolníky nenahraditelnou pomocí, jak v těchto suchozemských oblastech uniknout hladu z nedostatku obilí.

Na konci 19. století jsou kamenné chatrče vesměs opuštěny, vypleněny a houfně zarůstají místní bujnou vegetací a křovím. Jsou známé případy, kdy lovci, v honbě za divokými králíky, neváhali rozbourat četné kamenné zdi, ve kterých se králíci ukrývali.

Naštěstí se v 60. letech 20. století objevuje básník a spisovatel Pierre Viala, který tu koupil nedaleké pozemky a farmu. Po objevu zbytků kamenných chatrčí zcela propadl jejich kouzlu a rozhodl se je obnovit.

Boria nebo Bori

Původní osada ležící v nadmořské výšce 270 metrů měla název Les Cabanes. Na mapě z roku 1809 je místo nazývané Les Savournins (osada Savourninů). Do 70. let 20. století se jí říkalo „chýše“ či „chatrče“.

Borie je francouzský ekvivalent provensálského bori, jež pochází ze středověkého názvu boveria, boria, označujícího stáje. Alternativní název je „galské chaty“. Dnešní pojmenování Village des Bories dal místu po jeho objevení až Pierre Viala.

Obnova osady a vznik muzea

Nevyužité chatrče upadly po sto let téměř v zapomnění. Průběžně byly vypleněny, rozvaleny a zcela zarostly divokou vegetací. Jak již bylo několikrát uvedeno, objevil je až básník a spisovatel Pierre Viala.

Mezníkem objevu byly Velikonoce v roce 1956 spojené s „velkým mrazem“, který značně zdecimoval místní vegetaci, zejména stromy. To umožnilo snadnější objevení již značně rozpadlých kamenných chýší.

Po objevu se staly Pierrovou vášní. V roce 1968 se dozvěděl o možnosti prodeje pozemků na nichž osada stála. Prodal vlastní dům, pozemky zakoupil a počal se záchranou a rekonstrukcí místa.

Restaurace kamenných domků trvala 8 let. Bez jakékoliv finanční pomoci a s neodmyslitelnou spoluprací s místními zedníky z Gordes. Vášeň pro staré kamenné stavby a historii Gordes, úcta k místu a ke dřině starých luberonských zemědělců. To vše bylo „hnacím motorem“, aby Pierre dokázal místo zachránit a vrátil zpět jeho dědictví.

Skanzen tvoří skupina 28 kamenných domů stavěných bez použití malty. Jedná se o soubor obytných i hospodářských budov, začleněných stavebně do 5 kategorií. Na závěr byly zkultivovány olivovníkové sady.

Kromě obydlí jsou tu zastoupeny: ovčín, chlév pro kozy a prasata, odchovny bource morušového⁽²⁾, lis na víno, sýpka, pec, zásobní nádrž a úložné prostory. V jedné z budov je muzeum. V něm najdeme – mimo jiné – podobné příklady staveb z různých koutů světa. Jako důkaz, že tento typ obydlí vznikal již v pravěku, v době bronzové.

Rekonstrukce místa byla oceněna Akademií architektury, od roku 1977 má statut historické památky a od roku 1984 je v majetku města Gordes. Dnes se jedná o jedno z nejnavštěvovanějších míst regionu Vaucluse.

Dostupnost a doprava

Do muzea Village des Borie se dostanete ze silnice D2 do Gordes. Odbočení je včas a dobře značeno směrovými cedulemi. Cesta do osady Bories je v první třetině jednosměrná. Z odbočky u parkoviště pro karavany na ulici Chemin du Village des Bories a po ní až na neplacené (v roce 2024) parkoviště u muzea (1,6 km).

Parkoviště u muzea je menší s prašným povrchem a pouze pro osobní auta a motocykly! Autobusy (také samozřejmě osobní auta) je možné zaparkovat na velkých placených (automaty) parkovištích na předměstí Gordes a cestu k muzeu (cca 20 minut – 1,7 km) absolvovat pěšky.

Zpět vás po 1,2 km na rozcestí Les Grangiers navede směrovka doleva, na jednosměrnou zpáteční komunikaci Chemin des Fileuses, odkud si pak zvolíte návrat buď na D2, nebo do centra Gordes.

Pro skupiny osob poskytuje město zdarma hromadnou kyvadlovou dopravu, ale pouze ve všední dny a v sobotu dopoledne. Tato doprava se musí nejméně 15 dnů předem závazně rezervovat na radnici!

Vstupné a další informace

Vstupné:

dospělý – 8€, studenti – 4€, dítě 12 až 17 let – 4€, do 12 let – zdarma.

Skupinová sazba:
dospělí – 7€, školní skupina – 2€ za osobu.
U skupinových návštěv se požaduje rezervace předem. Je možné platit bezhotovostně, kartou.

Na recepci při vstupu do muzea zakoupíte vstupenky a dostanete informační – orientační leták. Byli jsme příjemně překvapeni, že dokonce v češtině, byť tu a tam s prvky polštiny. Ve Francii jsme navštívili řadu památek a podstatně větších než Bories. Nikde však informace v češtině. V těchto končinách jsme z toho byli doslova v šoku!

Kontakt: Village des Bories, Les Savournins, 842 20 Gordes, tel: 04 90 72 03 48
Otevírací doba a další podrobnější informace na oficiálním webu muzea.

Text a foto: Radek DAVID

1) Suché kamenné stavby
Jsou známé již z doby před cca 3000 (pravěk, doba bronzová) až 300 lety. Staviteli jsou skromní zemědělci, rolníci a pastýři. Jedná se o pokládku opracovaných kamenů, skládaných na sebe bez použití jakéhokoliv pojiva (malty, betonu, hlíny…).
Kamenná architektura v Bories je skládaná z 10 až 15cm silných desek z místního vápence a má střešní zaklenutí do stohovitých tvarů bez vzpěr a podpor. Kameny jsou uspořádány horizontálně, dokonce mírně nakloněné, aby se zabránilo zatékání dešťové vody. Dokončenou stavbu nebylo možné, vzhledem k citlivosti klenby na pohyb stěn, již dál upravovat (navyšovat apod.).

2 Bourec morušový – (Bombyx mori)

Noční motýl z čeledi Bombycidae. Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, tedy vývoj z vajíčka k dospělému jedinci má stádia: vajíčko, larva (housenka), kukla a dospělec.
Původně volně žijící hmyz je přes 2000 let domestikován a chován pro účely textilního průmyslu. Housenka vylučuje vlákninu výborných vlastností, jež se využívá k výrobě hedvábných nití. Chovatelé dodávají tkaninu ve formě kokonů (zámotků). V kukle z hedvábných vláken housenka prodělává vývoj ze stádia larvy k dospělému motýlu.
Více než 95% přírodní produkce hedvábí dodává Čína a Uzbekistán. V Čechách se choval bourec morušový od 17. do poloviny 20. století, s roční produkcí kolem 15 tun surového hedvábí.
Motýl je vázán na dřevinu morušovník, který se na plantážích pro chov bource pěstuje v podobě keře. Listy morušovníků jsou hlavní a jedinou složkou potravy housenek.
V Číně a Vietnamu se housenky bource morušového připravují také jako pochoutka. Pouliční prodavači je nabízí smažené a jejich chuť připomíná vepřové škvarky. V Koreji se z kukel vyrábí pokrm zvaný „beondegi“. Chov bource morušového je poměrně složitý a z podstatné části spočívá na manuální práci. Více informací…