Hrad Haut-Koenigsbourg, tajuplný strážce Alsaska (Francie, Alsasko)

Impulsem k návštěvě hradu, stejně jako v případě bavorského Neuschwansteinu, byl francouzský televizní dokument „Legendární hrady“, jež se v prvních dvou dílech důkladně věnuje právě těmto dvěma zajímavým stavbám. Haut-Koenigsbourg je největším hradem v pohoří Vogézy. Stavitelsky je srovnáván s katedrálou Notre-Dame v Paříži, zámkem ve Versailles či katedrálou v Chartres.

Hrad Haut-Koenigsbourg

Haut-Koenigsbourg je typickou stavbou horského hradu především obranného typu. Nese prvky jak německých, tak francouzských stavitelů. Leží v nadmořské výšce 757 metrů. Spolu s přilehlým okolím zaujímá plochu 36 tisíc metrů čtverečních.

Dominantní donjon má výšku 62 metrů a celý areál ukrývá na 250 místností. Hrad je chráněn hradbami o síle místy až 9 metrů.

Je mimořádnou stavbou nejen na území Francie, ale i v evropském měřítku. Patří mezi nejnavštěvovanější francouzské památky, ročně hrad přivítá přes půl milionu návštěvníků. Od roku 1993 je národní kulturní památkou Francie.

Krátce z historie hradu

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1147, z doby, kdy bylo Alsasko součástí Svaté říše římské. V dokumentu si mniši ztěžovali francouzskému králi Ludvíku VII., že panovník Fridrich II. Švábský zde nelegálně postavil hrad pojmenovaný Staufen. Fridrich pocházel z dynastie Hohenštaufů.

V té době bylo v Alsasku postaveno na 120 větších či menších hradů. Pod Koenigsbourgem se křížily dvě významné obchodní stezky.

Po cestě vedoucí z jihu na sever se převáželo obilí a víno. Po stezce směřující z východu na západ se přes Vogézy přepravovala sůl. Celá tato oblast měla ekonomický i strategický význam. Tyto obchodní cesty představovaly významnou část obchodních kapacit v Evropě. S tím souviselo i mýto.

Prvními majiteli hradu byli tedy Štaufové. V roce 1152 usedl na trůn Fridrich Barbarossa a po jeho smrti se hrad začal nazývat Kinzburg – královský. Počátkem 13. století připadl lotrinským vévodům, kteří péči o něj svěřili rytířskému rodu Ratsamhausenů.

V 15. století získává hrad rod Hohensteinů, a ti jej poskytovali loupeživým rytířům, kteří v blízkém okolí loupili a okrádali kupce procházející Alsaskou nížinou. V roce 1462 proti nim města Strasbourg a Colmar uspořádala trestnou výpravu. Hrad byl pobořen a vypálen. Od roku 1479 až do konce třicetileté války patřil Habsburkům coby „císařský hrad“.

V roce 1633 oblehli hrad Švédové a po 52 dnech dobývání jej vypálili. Po skončení třicetileté války (1648) připadlo Alsasko Francii. Na obnovu hradu nikdo ani nepomýšlí a po dalších 200 let zůstává postupně se rozpadající romantickou hradní zříceninou.

Přesto se do dnešní doby dochovaly nejstarší části hradu – zazděné arkády z 12. století a rozsáhlé zbytky původního zdiva – jež poskytly četné archeologické nálezy.

První rozsáhlá přestavba

Podle dokumentů z roku 1147 se původní hrad skládal ze dvou částí; první byla obytná, druhá byla oddělena příkopem a prostor sloužil nejpravděpodobněji jako předhradí. Hrad tehdy zabíral plochu 15 tisíc čtverečních metrů, tedy méně než polovinu dnešní rozlohy.

Po čtvrtstoletí pustnutí hrad prochází na přelomu 15. a 16. století velkou přestavbou. Dostává novou podobu v rámci potřeb nové koncepce obranné strategie, související především s rozvojem dělostřelectva.

Byl přestavěn a zesílen donjon, jako hlavní pozorovací věž. Přestavbu doznaly i budovy k němu přilehlé – přibyly dvě věže propojené silnou zdí. Typickým příkladem novodobého fortifikačního systému je Velká bašta.

K donjonu byly přistavěny obytné části. V předhradí stálo pět budov, v nichž sídlila posádka a služebnictvo. Vzájemně byly propojeny padacím mostem. S používáním děl pro obranu se stavěly střílny a proti účinkům děl soupeře byly zesíleny hradby a hradební zdi.

Architektonicky unikátní je zejména bašta Hvězda, postavená patrně podle italské pevnostní koncepce tak, aby stavba neobsahovala žádné tzv. „mrtvé úhly“, tedy místa, odkud by se nedalo vystřelit. Tato rekonstrukce hradu zvětšila jeho původní rozlohu dvaapůlkrát, tedy na 36000 metrů čtverečních.

V rámci této přestavby byla vybudována také nová přístupová cesta vedoucí z jihu, což představovalo upravit část skalnatého pahorku. To si vyžádalo vyrubání velkého objemu skalisek a kamenů (za pomocí dlát, sekáčů a kladiv). Tyto práce trvaly několik let.

Vojenská technologie šla rychle kupředu a její vývoj (zejména dělostřelectva) v 16. století si vyžádal další nákladné rekonstrukce hradu. Donjon, jenž svojí výškou představoval snadný cíl, byl snížen o 30 metrů.

Hrad jako symbol německé expanze

Po porážce Francie v prusko-francouzské válce (1870 až 1871) se Alsasko a Lotrinsko stávají součástí nové Německé říše. V roce 1899 přechází hrad do vlastnictví císaře. Pro Viléma II. představoval symbol německé expanze ve středověku a zároveň symbol sounáležitosti Alsaska s říší.

Císař se okamžitě rozhodl pro rekonstrukci hradu do podoby z 16. století. Hrad se měl stát památníkem německého rytířstva a zároveň měl posílit loajalitu obyvatel Alsaska k Německu. Zpracováním projektu byl pověřený architekt Bodo Erbhardt.

Rekonstrukce trvala 8 let (1901 až 1908) a stála 2 350 000 říšských marek, což odpovídá dnešní hodnotě 70 milionů euro.

Císař Vilém rekonstrukci bedlivě sledoval. Každý rok jezdil na inspekční prohlídku a dbal, aby práce probíhaly bez jakýchkoliv finančních a technických problémů.

Rekonstrukce byla dokončena v květnu 1908. Nejedná se však o přesnou podobu z 16. století, kdy byl hrad více či méně vojenskou pevností.

Architekt, někdy i na přání císaře (Rytířský sál), do objektu vložil část své obrazotvornosti.  Nacházíme zde prvky romantismu i renesance (kruhové schodiště). Některé úpravy odpovídaly spíše německým představám.

Většina dochovaných původních částí však zůstala ponechána či byla zrestaurována do originální podoby. Ze strany Francie však často docházelo ke zpochybňování výsledné podoby hradu. Kritizován byl například donjon, který je o 14 metrů vyšší než původní.

Po první světové válce připadlo Alsasko na základě Versailleské smlouvy opět Francii a hrad se stal majetkem francouzského státu. V roce 2007 přechází do majetku departementu Bas-Rhin.

Zřícenina hradu Château d´Oedenbourg

Přibližně 200 metrů západně od hradu Haut-Koenigsbourg stojí v lese zarostlé zbytky hradu Château d´Oedenbourg (též Petit „Malý“ – Koenigsbourg).

Byl postaven ve 12. století jako prostý věžový hrad, součást hradu Haut-Koenigsbourg. V roce 1174 se uvádí jako hrad o dvou věžích na Štaufenbergu. V roce 1417 je veden jako již pustý hrad na Kinzburgu.

Dochovaly se zbytky zdí obdélníkového paláce z pozdější doby. Západně, na nejvyšším skalním bodu, se nachází viditelné zbytky základů věže o půdorysu čtverce a pozůstatky hradeb a příkopů. Ve své době nebyl o moc menší než jeho soused před přestavbou.

Ke zřícenině se dostanete pohodlným udržovaným lesním chodníkem. Dovnitř zbytků paláce není přístup povolen.

Návštěva hradu, prohlídka, zajímavosti

K hradu se dá přijet z několika směrů. Vybrat si musíte sami podle mapy v závislosti na směru, odkud přijíždíte. My jsme se pohybovali čtyři dny v úseku „Alsaské vinařské stezky“ mezi městy Strasboug a Colmar (ubytování Riquewihr). Z této strany je ideálním výchozím místem městečko Saint-Hippolyte.

Leží asi 3 km jihovýchodně od Haut-Koenigsbourgu a vede odtud silnice (D42 Route du Haut-Koenigsbourg) na parkoviště přímo u hradu. Ve městě i podél silnic v okolí je dostatek přehledných směrovek na hrad. Ze sousedního městečka Orschwiller jezdí k hradu také linkový autobus.

Parkování u hradu je zdarma (Alespoň v době naší návštěvy 27. 10. 2023 to tak bylo.), doporučuji přijet co nejdříve. Parkoviště se velice rychle se zaplňují, a to i ve všední dny mimo sezonu. Možnost parkovat tu mají i zájezdové autobusy.

Vstupné a prohlídka hradu

V roce 2023 činilo vstupné pro dospělou osobu 7 €, pro rok 2024 je již 12 €. Vstupné je možné rezervovat a zakoupit on-line předem. Kompletní ceník je k dispozici na oficiálních stránkách hradu. Prohlídka je individuální.

Na některých našich webech je uvedeno, že je možné zapůjčit prohlídkové texty v češtině, ale není. Vybrat si můžete z němčiny, angličtiny, ruštiny aj. Prohlídka hradu je velice zajímavá a stojí za to ji absolvovat.

Doporučuji vyčlenit si dostatek času a využít všechny možnosti k návštěvě všech prostorů. Včetně západní věže s nádhernými výhledy do Alsaské nížiny na německé pohoří Schwarzwald či za dobré viditelnosti na část švýcarských Alp.

Haut-Koenigsbourg je zařazen mezi více jak 60 turistických cílů v Alsasku, kde můžete využít – pokud si jej zakoupíte – některou z pěti verzí časově omezených alsaských pasů – Pass´ Alsace. Pak máte vstup zdarma.

V budově na východním křídle hradu jsou dvě restaurace. U parkoviště pro autobusy je kiosek, kde si můžete pochutnat na velice kvalitních tradičních dobrotách a skvělé kávě, jak je ve Francii zvykem.

Haut-Koenigsbourg ve filmu

Prostory hradu a jeho okolí nezůstaly bez povšimnutí ani ze strany filmařů. Roku 1937 tu režisér Jean Renoire (syn slavného malíře Augusta Renoira) natáčel film Velká iluze, mistrovské dílo francouzské a světové kinematografie, s Jeanem Gabinem v hlavní roli.

V létě 1956 využil zdejší prostory režisér Jacques Becker pro svůj historický snímek Dobrodružství Arséna Lupina. Atmosféra hradu inspirovala rovněž světoznámého japonského mistra animovaného filmu Hayao Miyazakiho, ten své zážitky ze zdejšího pobytu využil v díle Kvílející hrad.

Tajemná atmosféra hradu inspirovala i známého ilustrátora „Heroic Fantasy“ Johna Howea, jenž „namíchal“ některé prvky z hradu do výtvarných setů trilogie Pán prstenů.

Text a foto: Radek DAVID