Hořec Clusiův – azurově modrá ozdoba Alp i Karpat

Hořec Clusiův⁽¹⁾ na území České republiky neroste. Pouze jeho kultivary u nás patří mezi velice oblíbené a dekorativní skalničky. Překrásně modré a veliké květy na krátkém stonku můžeme obdivovat nejblíže na Slovensku, kde je považován za tradiční a nepřehlédnutelnou ozdobu pohoří Západních Karpat.

Hořec Clusiův

Hořec Clusiův – Gentiana clusii, v západních Karpatech na Slovensku roste poddruh hořec Clusiův Rochelův⁽²⁾ – Gentiana clusii, subsp. rochelii.
Slovensky: horec Clusiov, horec Clusiov Rochelov

Stručný popis rostliny

Vytrvalá bylina s přízemními, úzce eliptickými listy, vyrůstajícími v růžici a krátkým oddenkem. U západokarpatského poddruhu rochelii, jsou listy podlouhlé až úzce kopinaté. Květy vyrůstají na stopkách dlouhých až 8 cm, nebo jsou přisedlé.

Koruna květů zvonkovitého až nálevkovitého tvaru bývá dlouhá až 70 mm, krásně azurově modrá, uvnitř bělavá se zelenými skvrnkami. U západokarpatského poddruhu má vnitřek koruny světlomodrou a vně modrofialovou barvu. Plodem je tobolka.

Výskyt a ekologie

Hořec Clusiův se vyskytuje v horském až alpínském stupni na vápencových skalách a ve skalních štěrbinách. Nalézt jej můžeme také na kamenitých holích, méně na pastvinách a horských loukách. V Karpatech stoupá do nadmořské výšky kolem 2300, v Alpách až do 3000 metrů. Kvete od května do června.

Druh Gentiana clusii je rozšířen v Alpách, Jižních Karpatech, v Juře a horách Balkánského poloostrova. Poddruh rochelii je obyvatelem Západních Karpat, zejména Slovenska (Malá a Veľká Fatra, Súľovské skaly, Tatry, a to i v jejich polské části).

Ze slovenských lokalit, jež jsme měli možnost poznat, je naprosto unikátní oblast Národnej prírodnej rezervácie Sivý vrch v Západných Tatrách, kde v klimaticky příhodném roce rostou stovky rostlin tohoto hořce, většinou ve společnosti dryádky osmiplátečné a prvosenky lysé. Roztroušeně je bohatší výskyt také na hřebeni Kriváňskej Malej Fatry.

Ochrana

Na Slovensku je hořec Clusiův chráněn zákonem (ohrožením méně dotčený druh), stejně tak požívá zákonné ochrany v Rakousku, Itálii, Polsku i Německu.

Ohrožení

Rostlina nemá, dá se říct – existenční příběh, jako třeba její příbuzný hořec panonský na Šumavě, přesto již Ottův slovník naučný uvádí, že „…mnohé statné druhy hořců jsou v horách místy vypleněny.“, a to díky sběru jejich kořenů.

Kořeny všech druhů hořců (zejména hořce žlutého, panonského a tečkovaného) obsahují velice hořké látky (monoterpenické hořčiny, nejvíce hořký je amarogentin), často s léčivými účinky. Díky těmto vlastnostem se v alpských zemích z jejich kořenů vyráběl (a dodnes vyrábí, ovšem již z uměle pěstovaných) hořcový likér – encian.

Text a foto: Radek DAVID

1) Carolus Clusius – vlámský, francouzsky hovořící botanik se narodil 19. 2. 1526 v Arrasu na severu Francie, zemřel 4. 4. 1609 v holandském Leidenu.
Původně vystudoval medicínu u prof. Rondeleta v Montpellier, té se však nikdy nevěnoval. Během i po studiích na dalších školách a univerzitách se věnoval pouze botanice. V Alpách, kam vstoupil jako jeden z prvních botaniků, popsal celou řadu horských druhů rostlin a popsal také květenu a houby v Rakousku a Uhrách. V letech 1587 až 1593 působil ve Frankfurtu nad Mohanem a poté, až do své smrti, učil na univerzitě v Leidenu, kde byl v roce 1593 jmenován profesorem a zde také založil univerzitní zahradu Hortus Academicus.
Přeložil několik děl a prací věnovaných léčivým účinkům rostlin, sám je autorem řady publikací. Významně přispěl ke vzniku moderní botaniky, měl vliv na vývoj odborného zahradnictví. V Holandsku založil pěstování tulipánů a věnoval se i výzkumu žíhaných forem. Carolus Clusius patřil mezi nejvýznamnější botaniky 16. století. Na jeho počest byl pojmenován celý rod Clusia L., Clusiaceae a mnoho druhů rostlin má po něm druhové jméno.

2) Anton Rochel – (1770 – 1847), rakouský lékař a botanik, zabývající se květenou Banátu (Oblast v jihovýchodní Evropě, rozdělená na tři části: východní v Rumunsku, západní v Srbsku a severní v Maďarsku; v roce 1918 byla krátkodobě vyhlášena Banátská republika.) a Karpat.