Rodištěm slavného zbojníka (Malá Fatra, Slovensko)
Pojmenování naučného chodníku, stejně jako několika dalších zajímavostí v kraji pod hřebeny Malé Fatry, po legendárním zbojnickém kapitánovi není, jak mnozí vědí, náhodné. Slovenský národní hrdina Juraj Jánošík je zdejším nejslavnějším rodákem. Prapotomek valašských kolonizátorů spatřil světlo světa v jedné z mnoha terchovských osad – Jánošíkovci.
Během putování Malou Fatrou rozhodně stojí za to sestoupit z nádherných horských hřebenů a projít si neméně malebné podhůří. Krajinu plnou stop po tradičním pastevectví, řemeslné výrobě a životě zdejších horalů vůbec. Poučit se o zajímavé historii a porovnat s dneškem. Jednou z několika možností, jak poznat část tohoto svérázného regionu, je procházka naučným chodníkem „Jánošíkovým chotárom“.
Touha poznat místo Jánošíkova narození, nás na jaře roku 2018 zavedla na úpatí západního vrcholu hory Pupov, do jedné z mnoha malinkých osad, rozesetých po zdejším kraji. Ve všeobecném povědomí těch, co se o slavném zbojníkovi učili na hodinách ještě československého dějepisu je, že se narodil v Terchové. To je ale taková všeobecně povrchní informace. Osada Jánošíkovci (též „U Jánošov“) pod správní obvod Terchové jistě patří, ovšem od obce je vzdálená asi čtyři kilometry.
Takže, v dubnu navštěvujeme krátký úsek naučného chodníku mezi osadami Kýčera a Jánošíkovci. Jako jsou „nakažlivé“ hory Malé Fatry, stejně tak vás pohltí i malofatranské podhůří s výhledy právě na blízký hlavní hřeben její kriváňské části. Odevšad tu navíc dýchá atmosféra těch starých dob. Vždyť samotné osady na člověka doposud působí dojmem, že se tu zastavil čas.
Na první pohled je nám jasné, že se na Jánošíkovy chotáry vrátíme o tři měsíce později, během našeho pobytu v nedaleké Štefanové na přelomu července a srpna. Zdolání celého čtrnáctikilometrového naučného chodníku si rozhodně nenecháme ujít. Stalo se, jak jsme naplánovali. A jako závdavek si celou trasu zopakujeme i v zimě (na Nový rok 2019), jako první novoroční tůru. Tak tedy: Vzhůru na chotáre!
Úvodem: Pozor na křižovatky a odbočení
Než začnu s popisem vlastního okruhu, musím upozornit (nedošlo-li od roku 2019 k nápravě) na dost nepřehledné značení některých částí naučného chodníku. Tedy alespoň ze směru, kterým okruh zdoláváme my – od konce na začátek.
Delší čas neobnovené značky nejsou někde téměř vidět, jinde návštěvníka může zmást špatně odstraněné staré značení, které již neplatí (Gažovci), takže pobíháte tam a zpět (staré, nové a nevíte, které platí). Vůbec největším problémem je hodně bídné značení na rozcestích, kde si můžete velice snadno tzv. „zajít“.
Vše bylo o to horší v situaci, kdy naučný chodník v té době nebyl přesně zaznamenán ani v žádné mapě (nepočítám nějaké reklamní malůvky k ničemu), podle které se dá v terénu přesně orientovat a pohybovat. Alespoň my jsme takovou mapu marně hledali (jak na mapových portálech Mapy.cz a Hiking.sk, tak i v dostupných tištěných turistických mapách) a nic nenašli, a to ani ve dvou infocentrech v Terchové.
Zajímavé bylo, že třeba Mapy.cz měly přesně vyznačeno rozmístění informačních tabulí celého naučného chodníku, ale propojení trasou (zelená čerchovaná čára) již nikoliv. To se pro mě po návratu stalo impulsem, že jsem celý okruh do portálu Mapy.cz doplnil a od 1. 11. 2018 je tam jeho přesné vyznačení již aktualizováno.
Začínáme a končíme u kostela v Terchové
Není ideálnějšího místa pro start a cíl pěší trasy než ten, ke kterému se dostanete kterýmkoliv dostupným dopravním prostředkem. V našem případě se jedná o kostel sv. Cyrila a Metoda v centru Terchové.
Jak jsem se již zmínil, od tabule č. 1, ze které se dozvíte úvodní informace, volíme cestu opačným směrem, než je číslování dalších info cedulí (celkem je jich na trase deset), tedy od desítky k jedničce.
Cesta vede po asfaltce (ulička Na Úboč) přes severní část Terchové podél potoku Varinka (ulice A. F. Kollára, přecházející v Poľnou) až po křižovatku Panská Lúka.
Tam se z tabule (č. 10) dočtete zajímavosti z historie oboru domácí a řemeslné výroby v Terchové. Na křižovatce se dáváme doleva směrem k dědině Horná Tížina (stále se jedná o asfaltovou silnici).
Po necelém půl kilometru přichází na začátku Horné Tížiny rozcestíčko, kde může nastat první orientační problém. Najít dobře viditelnou zelenou značku pro naučné stezky je tu opravdu nelehké a logika velí pokračovat po silnici přes osadu.
Než zjistíte, že jste úplně mimo, můžete ujít klidně přes dva kilometry (náš případ). Na zmíněném rozcestí se totiž musíte dát doprava na vedlejší cestičku vedoucí přes osadu Ďuriškovci a dál stoupající do osady Gažovci.
Gažovci – Vyšní Jankovci – Stražanovci – Marunovci
Gažovci je malebná náhorní osadička s výhledy na oba Rozsutce, Stoh a hlavní hřeben kriváňské Malé Fatry. Kochání se výhledy vám i zde může trošku pokazit nesnadná orientace, neboť splést se dá hned dvakrát. Poprvé vás pomýlí (minimálně znejistí) ještě znatelná značka po (patrně) původní trase chodníku směrem jihovýchodním.
Ta však již neplatí, a po důkladném pátrání nacházíte i aktuální značení směrem přesně opačným, a po několika metrech tímto správným směrem dojdete k tabuli číslo 9, pojednávající o historii valašského ovčáckého řemesla.
U tabule se cesta opět rozdvojuje, aniž by ze značení jednoznačně vyplynulo, který směr je ten váš. My se vydali logicky doleva po „hlavní“ polní cestě a po asi 300 metrech došli na kraj lesa s moc hezkou vyhlídkou. U ní vzorně udržované lesní ohniště, které má na stromě vyvěšený svůj provozní řád, opékací nářadí, zálohu dříví, určeného správce a dokonce návštěvní knihu.
Opravdu nevídaná věc a moc dobrý nápad. Ovšem směr pro další pokračování Jánošíkovým chotárom to správný nebyl. Vracíme se zpět k tabuli a volíme druhou možnost (správnou), zarostlý nenápadný chodník, jež nás po čase přivádí na cestu do další osady, Vyšní Jankovci, s osmou informační tabulí.
V osadě s několika starými dřevěnicemi a hospodářskými staveními se z tabule poučujeme o systému staveb a funkčnosti terchovských hospodářských usedlostí. Na konci osady naše cesta zatáčí prudce doleva a po 300 metrech přichází další oříšek – rozcestí šotolinové cesty, po které jsme přišli, se sotva znatelnou luční (spíše slabě vyjetými kolejemi).
Po značení opět nikde ani památky, a tak pokračujeme po „hlavní“. Poučení předchozími zkušenostmi se po několika desítkách metrů chůze, pro jistotu, podíváme dalekohledem a pohled upoutá kmen menší solitérní břízy rostoucí u té luční cestičky, vzdálené asi 100 metrů od zmíněného rozcestí. Na bílé kůře se nám zdá, že vidíme sotva znatelný příčný zelený proužek pro označení naučné trasy. Aha, zase špatně, měli jsme jít doprava po louce.
Takže zpět, zatočit na příjemnou luční pěšinku a po ní klesáme do údolíčka, ve kterém se ukrývá další z osad na trase – Stražanovci. Sedmá cedule popisuje exteriér a interiér tradiční terchovské „dřevěnice“. I tady je jich několik a také obydlených. V polovině osady zatáčíme u kapličky doleva a šťavnatým výstupem přes stražanovské pastviny přicházíme do osady Marunovci.
V opravdu malebné vesničce je několik krásných původních dřevěnic (v zimě je tu jako v pohádce), ale i dva novodobé katalogové kýče dřevěnic v podobě penzionů na konci osady. Zakroutíme nad tím „vkusem“ nevěřícně hlavou a pokračujeme klesáním po asfaltce na rozcestí Vyšní Repáňovci.
Šípková – Jánošíkovci – Poľany – Kýčera – Terchová
Z rozcestí je možné si odskočit do, asi osmdesát metrů vzdálené, hospody „U Kyčerana“ na okraji osady Stražanovci a lehce se občerstvit. My jsme si tam to pivko dali a pokračujeme dál do osady Šípková.
U autobusové zastávky cedule číslo 6 popisuje průběh hospodářského roku v Terchové a okolí. Po asfaltce pokračujeme (stoupáme) necelé dva kilometry k nejuctívanějšímu (i když to tak na první pohled nevypadá) místu tohoto kraje – osadě Jánošíkovci, rodišti slovenského národního hrdiny.
Osadu, kde (s největší pravděpodobností v lednu 1688) spatřil světlo světa Juraj Jánošík, jsme si podrobně prohlédli na jaře. Jurajův rodný dům už tady nestojí, ale na jeho místě najdete pamětní desku a na rozcestí před vesničkou se z páté tabule dozvíte podrobnosti z jeho krátkého života. Od srpna 2018 je v osadě nově otevřený symbolický Jánošíkov dom s malou expozicí a prodejnou suvenýrů.
Po asfaltové silničce pokračujeme dál. Míjíme malebnou osadu Smrekovci a po kilometru přicházíme na rozcestí Poľany. Zdejší informační tabule (č. 4) je věnována historii místní lidové kultury a folklóru. A navíc – z rozcestí se nabízí parádní výhled na hlavní hřeben Malé Fatry. Podívaná na čtvrté nejvyšší hřebeny Slovenska nás odteď doprovází až do cíle.
Z rozcestí Poľany je to takřka co by kamenem dohodil do další osadičky – Kýčera. I tu jsme obdivovali už při naší jarní procházce. Za osadou nás očekává tabule „trojka“, věnovaná místní přírodě. Tady se dáváme doleva z kopce a přes osadu Vyšní Berešovci scházíme poslední asi dva kilometry luční pěšinou do Terchové.
Přibližně 300 metrů před Terchovou nám poslední cedule (č. 2) podává podrobné informace o historii obce, o strastech a útisku místních horalů po dobu uherské nadvlády a také něco ze současnosti.
Přes drobné nedostatky ve značení opravdu stojí za to naučný chodník „Jánošíkovým chotárom“ projít. V kteroukoliv roční dobu, vždy to bude krásný zážitek. Je s podivem, že uprostřed letních prázdnin tady nepotkáváme ani živáčka!
Na závěr pár technických informací
Délka celého okruhu je necelých 14 kilometrů, jedná se o celodenní výlet. Nejnižším bodem je Terchová (525 m n. m.), nejvyšším osady Gažovci, Smrekovci a Jánošíkovci (750 m n. m.). Pro vlastní motorová vozidla je dostatek parkovacích ploch v Terchové, autobus Žilina – Terchová má zastávku nedaleko kostela.
Text a foto: Radek DAVID