Hrady na Váhu: Lietava (Slovensko)

Goticko – renesanční hrad Lietava patří mezi nejrozsáhlejší hradní zříceniny na Slovensku. Nachází se v Žilinské kotlině mezi obcemi Lietava a Lietavská Svinná, jižně od Žiliny. Stojí majestátně rozložený na skalnatém vrchu Cibuľník, v severovýchodní části Súľovských vrchů.

Úkolem hradu bylo zajišťovat administrativní a vojenské zabezpečení. Byl postaven na místě staré pevnosti, která byla roku 1241 zničena po vpádu Tatarů. Lietavské panství bylo velmi rozsáhlé. V 16. století pod něj spadalo 25 obcí a přibližně 40 000 hektarů půdy.

Samotné pojmenování hradu, jak už to tak bývá, je opředeno tajemstvím. Podle pověstí se v těchto místech vykonávaly oběti slovanské bohyni Ladě, označované též jako Lietva. Archeologické průzkumy pravdivost obětních obřadů nedokazují.
Pravděpodobnějším je však údaj, že hrad získal název podle nedaleké říčky Rajčianky, která v minulosti nesla jméno Letava. Tomu odpovídá i jeden ze starších názvů hradu: Letava (další: Litova, Lethawa či Zsolnalitva).

Historie a vlastnictví hradu

Na počátek vzniku hradu Lietava najdeme hned několik názorů. Často se uvádí, že hrad byl pravděpodobně postaven ve 2. polovině 13 století. Dostupné historické dokumenty z té doby se však o existenci hradu tohoto jména nezmiňují. Teprve až v listině z roku 1318 je uváděn kastelán Lietavského hradu Andrej a v roce 1321 tentýž „Andreas castellanus de Lithwa“, jako přívrženec Matúša Čáka Trenčianského. Na základě těchto pramenů lze usuzovat či předpokládat, že hrad vznikl začátkem 14. století, před rokem 1318. Nejnovější archivní průzkumy (Mgr. Tomáš Janura, 2013 – 2014) uvádí, že hrad mohl být postaven již před rokem 1278.

Za pravděpodobného stavitele hradu lze považovat Bytera, předka rodu Balášů (Balasse). Krátce na to (na samém konci 13. století, T. Janura) je jako jeho prokazatelný vlastník uváděn Matúš Čák Trenčianský, známý odpůrce uherského panovníka Karla Roberta. Palatín Čák, v rámci bojů proti tomuto panovníkovi a jeho přívržencům, ve zdejším kraji plenil a pustošil královské i církevní majetky. Vládl zde až do své smrti (1321), kdy jeho majetek připadl králi Karlu Robertovi. Hrad Lietava byl králem opět navrácen rodu Byterů.

V období let 1321 až 1323 došlo k neznámé události, během které se hrad Lietava (i nedaleký Hričov) dostaly znovu do majetku krále. Lietava se stala královským majetkem udělovaným „pro honore“ krajinským soudcům.
Prvním, kdo takto hrad spravoval byl v roce 1325 krajinský soudce Alexander, do roku 1349 soudce Pavol, pak turčianský župan Tomáš ze Sečian (soudce v letech 1349 až 1354). Štefan Bebek z Plešivce zastával úřad krajinského soudce v 60. letech 14. století. Není pravdou, jak uvádí mnnohé dnešní texty, že rod Bebků spravoval hrad téměř celé století. Historik T. Janura hovoří doslovně o „absolutní fabulaci“.

Po smrti Ludvíka I. přebírá správu nad královskými majetky vdova královna Alžběta a její dcera královna Marie. Ta někdy mezi roky 1382 – 1389 dává královský hrad Lietava bratrům Frankovi a Šimonovi ze Sečian za 3 000 zlatých do zástavy. Bratři hrad ještě před rokem 1389 vrátili královně za náhradu v podobě hradu Šášov. Tuto výměnu připomíná v listině ze dne 2. prosince 1389 i král Zikmund Lucemburský.

Po odevzdání Lietavy se hrad na krátkou dobu opět stává královským majetkem udělovaným „pro honore“ a přechází do rukou krajinského soudce a ruského vojvody Jana z Kaply, a po souhlasu krále Zikmunda se hradu ujímá Janův bratr nitranský župan a soudce Dezider z Kaply.
Někdy v polovině roku 1395 uděluje král Zikmund Deziderovi na Lietavu právo dědičného vlastnictví, ale za čas mu hrad (za neznámých okolností) opět odebírá a připojuje zpět ke královskému majetku.

Mezi lety 1398 až 1403 Zikmund daruje Lietavu a okolní hrady kaliszskému vojvodovi Sandziwojovi ze Szubina, tchánovi Stibora st. ze Stiboríc. Po několika dalších výměnách vlastníků se hrad někdy v polovině 15. století dostává patrně opět do královských rukou a v roce 1474 (19.9.) jej král Matěj Korvín daruje do dědičného vlastnictví jednomu ze svých nejvěrnějších vojáků Pavlovi z Kynysu (Kiniszi, Kiniži).

Nově nabyté území Lietavského panství představovalo velký potenciál, umožňující novému majiteli provádět rozsáhlé přestavby Lietavy. Vzhledem k tomu, že se Pavol převážně zdržoval a spravoval svá rozlehlá panství v Uhrách, svěřil péči o hrady Lietava a nedaleké Strečno do správy svých nejvěrnějších kastelánů.
Minimálně od roku 1484 byl kastelánem na hradech Teofil Thurzo, dědeček pozdějšího majitele Lietavy Juraje.

Za doby panování Temešského župana a dolnouherského hlavního kapitána Pavola z Kynysu dochází k rozsáhlým stavebním úpravám hradu. Zbudováno bylo nové předhradí, ukončené na severní straně podkovovitou baštou. V čele hradu vyrostla velká obytná věž. Dodnes je na jejím oblém nároží zřetelný Kynysiho kamenný znak.

Vedení a budování nákladné obrany jižních hranic stála Pavla obrovské množství finančních prostředků. Nutně potřeboval hotovost, kterou si zapůjčil ve výši 40 tisíc zlatých od palatína Štefana ze Zápole (9.9.1492). Do zástavy mu dal – mimo jiné – také hrad Lietava.
Po nesplacení půjčky tak hrad opět mění svého majitele. Stává se jím nejzámožnější uherská rodina těch dob – páni ze Zápole. Po smrti palatína Štefana se jediným dědicem stává jeho syn Jan, který je v roce 1510 uváděný jako majitel Lietavy. Do roku 1526 se neodehrávají žádné jiné vlastnické změny.

Po bitvě u Moháče (1526) Zápolští přenechávají hrad svému věrnému vojenskému veliteli Mikuláši Kostkovi. Postupem času vyústily konflikty mezi Kostky a sousedními Podmanickými v nekonečné spory až ozbrojená střetnutí. Do konfliktu zasahovali i králové Jan ze Zápole a Ferdinand I.
Mikuláš Kostka byl mocný šlechtic, který nebral ohledy ani na zájmy a politiku krále Ferdinanda I. a navzdory smíru dál vedl spory s Podmanickými. Proto mu Habsburk za zradu královského Majestátu Lietavu zkonfiskoval a udělil ji hlavnímu kapitánovi Uherska Andreji Báthorymu.

S první manželkou Annou Hrussóyovou měl Mikuláš Kostka dvě dcery. Prostřednictvím jedné z nich – Barbory, se kterou se oženil František Thurzo, přešlo vlastnictví Lietavy do rukou rodu Thurzů.
Dne 1.11.1558 daroval Ferdinand I. (podle uherských zákonů připadl hrad po smrti Mikuláše Kostky nejprve Uherské komoře jako odúmrť) Lietavu manželům do dědičného vlastnictví po mužské i ženské línii.

Za Františkovy vlády zažilo panství největší hospodářský rozmach. S pomocí mistrů stavitelů až z daleké Itálie hrad opět rozšířil a přestavěl v renesančním slohu. Již existující budovy byly opraveny a vícery zakončeny obloukovou atikou podle nového výtvarného směru. Lietava nyní získala mnoho vzácných maleb a fresek.

František Thurzo s manželkou Barborou Kostkovou neměli žádné děti. Po smrti Barbory se Thurzo podruhé oženil s Katarínou Zrínskou, se kterou zplodil pět dětí: Juraje, Františka, Annu, Katarínu a Uršulu. Po Thurzově smrti (1574) získali hrad stejným dílem oba synové. Jurajův bratr František zemřel bez potomků a po velice složitých a doslova nekonečných dědických komplikacích a pletichách se Juraj stal právoplatným většinovým vlastníkem hradu.

Po Jurajově smrti roku 1616 zdědil hrad syn Imrich, ten svého otce ovšem přežil jen o pět let. Poté byl hrad velice komplikovaně spravován čtyřmi dědici (Thurzové, Prényiové, Revayové a Lengyelové), kteří o hrad postupně ztráceli zájem.

Roku 1689 zeje hrad prázdnotou, a tak je v něm umístěn archív. Během Rákocziho povstání obsadila Lietavu posádka kuruců – protihabsburských povstalců. Za jejich působení byly opraveny hradby.

Císařský generál Jan Pálffy obsadil v roce 1708 hrad bez boje a císařská posádka zde zůstala až do roku 1714. Od roku 1729 hradní prostory nebyly, až na vězení, obývány a objekt postupně chátral.

V letech 1870 až 1873 vlastnil zdejší majetky baron Leopold Popper, jenž zároveň s majetky převzal i archiv hradu, v tom čase uložený v Oravském zámku. Od té doby se vůbec neví, kde tyto cenné dokumenty, jež by do historie hradu Lietava vnesly obrovské množství světla poznání, skončily a zda ještě vůbec někde existují.

Architektura a exteriér hradu

Velká hranolová věž, situovaná k šíji přístupového hřebene, tvořila jádro hradu. Členitý tvar skalního podloží kopírovalo hradní opevnění, na jehož východní stranu stavitelé umístili gotickou kapli. Severně od hradního jádra (velké hranolové věže) se nacházelo opevněné nádvoří horního hradu s palácem a dalšími objekty.

Na severu i ze západní strany obklopuje jádro hradu mohutné první předhradí, přístupné přes vstupní hranolovou věž s bránou. Velká obytná budova s oblým nárožím je situována jihovýchodním směrem.

Severozápadní nároží střežila okrouhlá bašta, severovýchodní pak válcovitá věž. Prostor tohoto nádvoří vyplňovaly obytné a hospodářské budovy. Od severu a západu chránilo celý areál druhé předhradí, přístupné přes další hranolovou věž s padacím mostem. Bezpečnost hradu tu byla jištěna ještě příkopem a předhradí zpevňovala od severozápadu polygonální bašta a ze severovýchodní strany oblá věž.

Hradní zdi jednotlivých objektů stojí dodnes a tyčí se hrdě do výšky. Mají zachovalé otvory oken, vstupy i architektonické detaily; arkýře, obloučkové atiky, dělové střílny aj.
V prostorách bývalé kapličky můžeme vidět náběhy kamenných gotických žeber i zbytky omítek na zdech.

Združenie na záchranu Lietavského hradu

V současné době, i v čase naší návštěvy, vládne na hradě čilý pracovní ruch. O částečnou sanaci a konzervaci zbytků hradu se snaží občanské  sdružení (Združenie na záchranu Lietavského hradu), které získalo hrad  do svého vlastnictví  v roce 2008.

Zato jim patří náš obdiv a dík. Člověka zahřeje u srdce, když vidí citlivé zásahy a výsledky práce víceméně mladých lidí a dobrovolníků, snažících se o záchranu historického skvostu.
Navštívili jsme zde velice vkusně, stylově a přitom i moderně vytvořenou hradní expozici. Ta byla  otevřena u příležitosti 450. výročí narození grófa Juraje Thurza v jednom nově rekonstruovaném prostoru hradu.

Expozice je věnována historii Lietavského hradu, archeologickým nálezům a palným zbraním. V květnu 2018 se rozrostla o „hmatovou“ expozici, kdy je možné si vše vzít do ruky a nechat promlouvat čas. Je až s podivem, že vstup je zdarma. Rádi jsme přispěli do pokladničky, zde to má smysl.

V roce 2009 byl hrad Světovým památkovým fondem zapsán na seznam nejohroženějších památek na světě pro rok 2010.

Přístup na hrad

Na hrad se dostanete buď z obce Lietava, část Majer, po modré turistické značce je to asi 2 kilometry.
My jsme se vydali z druhé strany, kde je parkoviště na louce před obcí Lietavská Svinná. Cesta je zprvu neznačená, ale nemůžete se ztratit, neboť během chůze pohodlnou luční pěšinou vás neustále provází impozantní pohled na hrad. Po chvíli (asi 1,5 km) se napojíte na zmíněnou modrou. K hradnímu cíli je možné se také vydat po zeleně značeném chodníku (1,5 km) přímo z Lietavské Svinné.

Text: Jana DAVIDOVÁ
Foto: Radek DAVID

Mgr. Tomáš Janura, PhD: Stredoveké a novoveké dejiny hradu Lietava (2013 – 2014)
Webové stránky Združenie na záchranu Lietavského hradu
Wikipedie: Lietavský hrad